Tag Archives: tibetský buddhismus

Transformace je možná

Druhý článek o Jampa Pawo, který ve vězení našel cestu k Buddhismu. Tento dopis poslal svým přátelům v Shambhale ještě předtím, než byl 27. dubna 2016 popraven.

Napsala Norma Harris pro Shambhala Times, publikováno 4. dubna 2016

přeložila Kateřina Honzíková

Dobrý den! Jmenuji se Jampa Pawo. Je mi 37 let a osmnáct let jsem strávil ve vězení, kvůli trestnému činu vraždy. Několik uplynulých let jsem praktikoval dharmu. S Buddhovou naukou  jsem se v tomto životě setkal v období, které bylo naplněno intenzivním duševním a fyzickým utrpením. Přesto, že jsem se předcházejících deset let soustředil na sebevzdělávání a uměleckou tvorbu, připadaly mi moje snahy povrchní a bezvýznamné. Byl jsem v depresi, kvůli spáchání  svých škodlivých činů plný výčitek a lítosti  a měl jsem zlomené srdce. Moje mentální zoufalství se projevovalo jako fyzická bolest po celém těle. Vnitřně jsem umíral.

Malba Jampy Pawo

Malba Jampy Pawo


Někdy v této době jsem si začal všímat různých odkazů na buddhismus, kterých najednou bylo  neobvykle mnoho: v televizi, knihách, časopisech i rozhovorech. Jejich výskyt byl až tak častý, že jsem začal mít pocit, že za těmito zdánlivě náhodnými událostmi tuším nějaký smysl, jako by to byli průvodci poukazující  tím správným směrem. Při pohledu zpět je vnímám jako nápomocná poselství  buddhů a bódhisattvů,  která se objevila v době, kdy byly na všech úrovních nastoleny vhodné podmínky, včetně úrovně karmické a úrovně mysli.  Bylo to inspirující, pocítil jsem zvědavost a  rozhodl se  buddhismus blíže prozkoumat. Požádal jsem svoji přítelkyni Elizabeth, aby mi poslala knihu Tibetská meditace od Dagsay Tulku Rinpoche. O existenci této knihy jsem se dozvěděl z  katalogu, který nabízel knihy o mimozemšťanech a  různých nevysvětlitelných jevech. To mi tehdy připadalo vtipné, kniha o tibetské meditaci mezi příběhy o UFO a Atlantidě. Jako by vesmír vtipkoval.


Kniha Tibetská meditace byla mým úvodem do buddhismu. Jsou zde stručně a výstižně vysvětleny všechny základní meditace tibetské tradice. Odtud jsem se dozvěděl o léčebných meditacích, pomíjivosti všech jevů, utrpení, lásce, soucitu, prázdnotě a recitaci manter. Okamžitě jsem začal každý den praktikovat léčebné meditace, pročišťoval jsem své tělo a mysl od všeho negativního,  prostřednictvím vizualizace zářivého bílého světla prozařujícího celý můj nervový systém. Začal jsem s jednou pětiminutovou meditací denně a postupně jsem zvyšovat počet a délku sezení. Po třech měsících jsem cítil oživení na úrovni těla i mysli, což mě motivovalo, abych se naučil a  dozvěděl více.

Dharma mě volala a já jsem nemohl odolat. Přijal jsem Buddhovo učení celým srdcem a neustále studoval, prováděl kontemplace a meditoval.  Dharma se mnou rezonovala, bylo to silné a hluboké. Byl jsem k textům a praxi přitahován, jako by to byl magnet, bylo to mimo mou kontrolu, přesahovalo mě to.  Neměl jsem na výběr. Buddhovo učení poskytovalo odpovědi  na všechny mé otázky o životě, všechny kousky kosmické skládanky se najednou daly spojit dohromady, uviděl jsem bohatost univerza a síť vzájemně provázaných příčin a podmínek, ve kterých bylo možné učinit svůj život smysluplným prostřednictvím pomoci ostatním bytostem. Všechno, co jsem kdy cítil, ale nedokázal vyjádřit, bylo živoucí součástí dharmy. Všechno mi to dávalo smysl!

Avalokiteshvara

Avalokiteshvara

Nějakou dobu jsem nevěděl, jak tradiční praxi strukturovat a tak jsem prostě, pilně, pravidelně a s otevřeným srdcem praktikoval každý den, improvizoval jsem podle dostupných knih. V této době jsem jako dárek dostal knihu o umění Východu, ve které byl obrázek  Avalokitešváry. Pověsil jsem ho na skříň v mé cele. O Avalokitéšvarovi jsem toho moc nevěděl, ale denně jsem před něj usedal a recitoval verše z knihy Uvedení na cestu probuzení od Šantidévy (Shantideva: The Guide to the Boddhisattva’s Way of Life).  Z jedné knihy Jeho Svatosti Dalajlamy jsem se také naučil tento verš : “Dokud existuje prostor a cítící bytosti, kéž i já mohu zůstat a  pomáhat rozptýlit bídu světa. ” Také jsem se modlil, abych mohl přijmout útočiště a bódhisattvovské sliby, což mi později bylo prostřednictvím Shambhala sanghy umožněno. Při pohledu zpět považuji za velice příznivé, že jsem se obracel právě na Avalokitešváru, a to formou modlitby doporučené Jeho Svatostí, který je buddhou soucitu.

Moji praxi velice inspirovalo a oživilo setkání s Judy, které zprostředkoval můj advokát. Judy také v minulosti praktikovala buddhistickou nauku a když se dozvěděla o mém zájmu, poslala mi sbírku knih o dharmě a malu požehnanou Jeho Svátostí. Knihy, které mi poslala, přišly přesně v ten správný čas, obsahovaly odpovědi  na mé aktuální otázky a podrobný návod, jak v tradiční praxi postupovat. V knihách také byly obsaženy instrukce pro trénink mysli a  popsána jednotlivá stádia stezky, což se stalo základem mé praxe, protože mi to pomáhalo při zacházení s bolestivými emocemi, které jsem v důsledku svých minulých činů prožíval.   

Cvičil jsem každý den, podle instrukcí k praxi tonglen a  komentářů od Pemy Chodron jsem na sebe bral  utrpení obětí násilí na celém světě a přeměňoval jej v přání, aby zažívali lásku, mír, štěstí a soucit. Také jsem praktikoval tonglen pro všechny ty, kteří nějaké násilí spáchali, včetně sebe samého. Tyto meditace byly nesmírně dojemné, často mě přiváděly k slzám. Zároveň ale posilovaly mou schopnost prožívat  soucit a pomohly mi najít odvahu a napsat dopis rodině člověka, kterému jsem ublížil.  Celou dobu jsem jim svoji lítost chtěl nějak vyjádřit, ale bál jsem se. Když jsem se pokoušel slovy zachytit svůj žal, smutek a lítost, moje tělo a mysl vždy jakoby ochrnuly strachem. Učení Pemy Chodron mi v tomto ohledu pomohlo otevřít se a přijmout to nepředstavitelné utrpení, které jsem svými činy způsobil. Byl to začátek léčivého procesu, který trvá dodnes.    

Pema Chodron

Pema Chodron

Protože mi knížka od Pemy Chodron Začni tam, kde jsi tolik pomohla, napsal jsem jí do Gampo Abbey, abych jí poděkoval. Ani Pema mi v té době neodpověděla, ale dostal jsem dopis od pana a paní Ste. Marie, členů sanghy z Gampo Abbey, kteří se pak stali mými milými přáteli a zdrojem inspirace. Les a Louise Ste. Marie mě neuvěřitelným způsobem v praxi podporovali, byli mými průvodci a díky jim jsem měl přístup k různým textům o dharmě. S jejich pomocí jsem dostal  příležitost přijmout útočiště, složit sliby bódhisattvy u Ačárji Richarda Johna, navázat kontakt s Atlanta Shambhala Center a seznámit se se svou učitelkou, Normou Harris. To všechno je požehnáním gurua!

 

Dokonce i tady, v cele smrti, jsem svobodný v tom smyslu, že mohu učinit svůj život smysluplným prostřednictvím praktikování dharmy. Jsem vděčný za tuto příležitost a děkuji za laskavost druhých, kteří do mého života přináší štěstí. Směřuji svou pozornost k tomu, abych  tímto vzácným darem neplýtval, protože je pomíjivý. Praktikuji pro ty, kterým jsem ublížil, abych mohl splatit laskavost druhým bytostem, abych vyléčil sebe a mohl léčit ostatní.  

Celá Shambhala sangha se stala nedílnou součástí mé praxe, poskytuje mi vedení, inspiraci, lásku a podporu. Tato komunita mě plně přijala, bez váhání, a stala se mou rodinou. O učení  Shambhaly toho bohužel vím jen málo, nepodstoupil jsem jednotlivé stupně tréninku jako jiní praktikující.  Mojí základnou a praxí  je  tradiční tibetský buddhismus, především lamrim (stupně na duchovní cestě), trénink mysli  a praxe vadžrasattvy. S linií Shambhala se ale cítím silně spojený a v srdci nosím principy Shambala bojovníka.  Pozvedám sílu větrného koně, šířím myšlenku základního dobra a kultivuji pilíře pravého bojovníka v běžném životě.  

Větrný kůň

Větrný kůň

Blíží se datum mé popravy, já se ale nebojím, protože mám víru v dharmu a  svou praxi. Vím, že Shambhala sangha bude v době mé smrti praktikovat společně se mnou a že mě jejich láska povede ke šťastnému znovuzrození v příštím životě. Do té doby budu horlivě praktikovat a hledat  osvobození ze samsárického vězení, které jsem sám pro sebe vytvořil. Budu praktikovat pro osvobození všech bytostí.   

 

 

Dnes v rámci prohlídky vězení navštívilo prostory věznice osm členů sanghy Atlanta Shambhala. Z mého pohledu jejich přítomnost přeměnila odlidšťující zážitek z takových prohlídek ve zkušenost, kdy je možné prožívat základní dobro. Členové sanghy uznali lidskost v nás. Nebáli se nás. Nepokoušeli se nás zastrašit. Uznali lidskost a základní dobro v nás už jen svou přítomností a spočinutím v bytí s námi v přítomném okamžiku. Byla to pro mě povznášející zkušenost, požehnání pro vězeňské životní prostředí a poučení dokonalé pro den, kdy jsem skládal bódhisattvovské sliby.

To nejdůležitější poselství, které bych chtěl předat Shambala sangze, spočívá v tom, že transformace je možná, a to i v těch nejhorších podmínkách, kdy vše vypadá beznadějně. Vše, co je potřeba  dělat, je praktikovat a  výsledky se dostaví. Dostane se nám požehnání od celé linie guruů, buddhů a boddhisattvů. Vy jste byli inspirací pro mě, chtěl bych vám proto nabídnout tato slova, třeba budu moci inspirovat já vás. Přál bych si, abychom dokázali rozpustit své pochybnosti ve světle původní důvěry a probuzenosti. Kéž praktikujeme s odvahou, důstojně a s radostí! Kéž základní dobro prozáří svět.  KI KI SO SO! LHA gjallo!

 

Asi před čtyřmi týdny jsem Jampu Pawo požádala, aby začal psát dopisy pro Shambhala sanghu. Zde je jeden z několika dopisů a básní, které napsal. V době, kdy jej psal, jsme ještě neznali datum navrhované popravy. Později jsme dostali zprávu, že poprava smrtící injekcí byla stanovena na  středu 27. dubna.  Doufáme, že se nám v příštích týdnech podaří uveřejnit další z jeho dopisů. Přála bych si, abyste si mohli udělat představu, jakým člověkem Jampo Pawa je, a o tom, jaké propojení s námi cítí. Doufám, že i vy budete toto propojení moci pocítit. – Norma Harris

Najít svobodu uvnitř

První ze série článků o Jampa Pawo, o tom, jak nalezl svou cestu k Buddhismu a o jeho praxi ve vězení. Jampa Pawo byl 27. dubna 2016 po 17 letech v cele smrti popraven.
Napsala Norma Harris pro Shambhala Times, publikováno 12. listopadu 2015

přeložila Kateřina Honzíková

Obraz Buddhy podle Jampy Pawo

Obraz Buddhy podle Jampy Pawo

V loňském roce přišel na adresu Shambhala Atlanta email od Lese Ste. Marie z Gampo Abbey. Předával v něm prosbu od člověka, který začal v průběhu čekání na výkon trestu smrti v Georgii praktikovat buddhismus a meditovat a přál si oficiálně přijmout útočiště a složit sliby bodhisattvy. 3. října 2014 jsem přivezla Ačárju Richarda Johna, aby ho navštívil a vyplnil jeho přání.    

Pokračovala jsem v návštěvách Jampy Pawo pravidelně, jednou týdně. Také si píšeme a povídáme po telefonu. Dostala jsem radu, abych neudávala jeho rodné jméno a do podrobností nepopisovala jeho zločin, kterým byla brutální vražda. Ale mohu vám říct něco o něm a jeho praxi. Jampa Pawo (Laskavý bojovník) je jméno, které obdržel v souvislosti s přijetím bodhisattvovských slibů a kterým od té doby podepisuje své dharmické texty a malby. Budu tohle jméno používat, když o něm budu mluvit.

 Jampa Pawo spáchal vraždu, když mu bylo 19 let. Je vězněn 18 let a 17 let z toho strávil na samotce v cele smrti. Za tu dobu se změnil, jako se měníme všichni, a platí to i o těch, kteří udělali  něco strašlivého. Obvykle slýcháme příběhy o těch, kteří v cele smrti “nalezli Ježíše”. To ale neznamená, že ve skutečnosti není možné, aby lidé nalezli Ježíše – nebo v tomto případě Buddhu. A tady je shrnutí toho, jak se to  stalo v případě Jampy Pawo.     

To první, co Jampa Pawo ve vězení dostal, bylo přístřeší a jídlo. Jsou to základní věci, které mu v dospívání chyběly, protože žil na ulici, v beznadějné situaci. Hned od začátku ho začaly přitahovat knihy o umění, které byly k dispozici ve vězeňské knihovně. Začal kreslit umění, které viděl. Také si začal všímat témat, která velké umění zachycuje a číst vše, co se jich nějakým způsobem týkalo, z historie, mytologie, psychologie a náboženství. Když si uvědomil, že v těchto širokých tématech vidí  řadu souvislostí, začal přemýšlet o smyslu života. Přestal užívat drogy a pít alkohol (je to tak!)  a začal používat svoji mysl. Zjistil, že je inteligentní bytost a dobře se dokáže vyjadřovat uměleckým způsobem.

To ale nestačilo. Ačkoliv se jeho život zásadně změnil, nebyla to změna dostačující k tomu, aby cítil, že jeho život má nějakou cenu a význam, ne, jeho život ne. Nejde vymazat to, že spáchal vraždu, ani to, že s tím musí  žít. Jak by mu mohly tyto nové schopnosti a vlastnosti nějak pomoci žít opravdu smysluplný život? Tahle otázka jej přivedla do hluboké deprese.    

V té době si začal všímat slova “buddhismus”. Objevovalo se v textech, které četl i na jiných místech. Četl texty o mnoha náboženstvích, o buddhismu toho ale mnoho nevěděl. Požádal svoji přítelkyni z Anglie, se kterou si v rámci vězeňského programu dopisoval, aby mu poslala knihu o buddhismu. Jampa říká, že obsahu knihy okamžitě porozuměl. Požádal ji o zaslání dalších.

Kresba Jampy Pawo

Kresba Jampy Pawo

I když přečetl řadu knih, uvědomil si, že k tomu, aby mohl následovat tuto cestu bude potřebovat pomoc. Modlil se, aby našel někoho, kdo zná dharmu, nebo aby si někdo takový našel cestu k němu. To se stalo, Ani Pema Chodron a Thich Nhat Hanh si s ním začali pravidelně dopisovat a posílali mu knihy a instrukce, jak postupovat v praxi. Navázal také užší kontakt s Gampo Abbey, pravidelně si psal s Les Ste. Marie a Louisem Collinem. Také byl v rámci vězeňského programu Prison Liberation Project (projekt Svoboda ve vězení) v kontaktu s Olivierem Sylverem z Francie, který mu posílal kurzy na CD.

O buddhismu věděl čím dál víc a s pomocí vzdálených přátel začal praktikovat meditaci. Ale věděl, že jeho náhled je stalé příliš povrchní. Potřeboval nějaký způsob k prohloubení, nějakou konkrétní cestu, směr nebo linii. Od druhých lidí dostával podporu, ale stále byl velmi osamělý. Byl to tichý člověk, mluvil málo a vždy se díval spíš směrem dovnitř. Chtěl najít způsob, jak z toho všeho nějak poskládat cestu, po které by mohl jít, ale nevěděl jak. Začaly se mu o tom zdát sny. V jednom ze svých snů oslovil lámu, kterého znal jako autora jedné z přečtených knih. Láma ho ignoroval a jeho doprovod také. Později se mu zdálo o lámovi, který naopak oslovil jeho. Položil mu tehdy otázku, jak prohloubit svoji praxi a láma mu ukázal, jak provádět úklony. Později Jampa uviděl fotografii lámy Zopy a poznal v něm lámu ze svého snu. Rozhodl se, že začne studovat tibetskou buddhistickou tradici.

Kresba Garudy od Jampy Pawo

Kresba Garudy od Jampy Pawo

Po čtyřech letech praktikování a studia začal Jampa Pawo toužit po složení formálních slibů a modlil se, aby takovou možnost dostal. Lidé z Shambhala Atlanta měli možnost jeho přání uskutečnit a prostřednictvím kontaktu s nimi se blíže seznámil s buddhistickým učením Shambhaly.  Jméno Chogyama Trungpy v té době znal, přečetl knihu Posvátná cesta bojovníka. Z textů od Ani Pema Chodron také znal učení Shambhaly. Jakmile pod vedením Richarda Johna složil bodhisattvovské sliby, přečetl knihu Ruling Your World (Váš svět je váš svět) a začal studovat buddhistickou ikonografii, včetně tradice tibetského bonu. Zaujaly ho především energie čtyř důstojností a “ground lungta”.

Jampa Pawo v podstatě žije životem mnicha. Jeho cela má rozměry 5x7x9m. Je vegetarián. Praktikuje každé ráno a večer. Mezitím ve volném čase čte, kreslí, píše dopisy a básně. Hodinu denně tráví na vězeňském dvoře. Žije život naplněný studiem a praxí.

V přítomnosti vyzařuje Jampa Pawo jasnou, silnou, spokojenou a laskavou energii. Ačkoliv prožívá intenzivní fyzickou a emocionální bolest, je zdravý a čilý. Má své priority, vždy začíná u “tebe” a končí praxí. “Jak se ti daří? Jak se jim daří? Prosím pozdravuj je ode mne. Posílám jim obraz. Napsal jsem jí báseň. Mohu tohle duchovní cvičení vést já? Naučíš mě, jak pozdvihnout energii větrného koně?  Znám o tom příběh, o Asangovi a Maitréjovi. Prosím dej tyto knihy do knihovny Shambhaly (můžeš si je předtím přečíst). Tady je obrázek, který ti může pomoci s praxí”.

Zjistila jsem, že lidé z věznice považují Jampu Pawo za pozitivní sílu na místě, kde jinak mnoho pozitivních vlivů nenajdete. On o sobě nemluví, řekl mi to vězeňský pastor, který ho zná a komunikuje se strážci i vězni. Když jsem se ho přímo zeptala, jestli se cítí jako Laskavý bojovník, vypadal zmateně. Pak mi vysvětlil, jak to vidí on: “Snažím se praktikovat laskavost k druhým bytostem. Snažím se zdržovat od chování, které pramení v klesha energii. Dříve jsem byl hodně stažený do sebe a nespolečenský, nechtělo se mi jít do kontaktu s druhými lidmi. Kreslil jsem, četl, psal a zůstával sám. Teď se snažím druhým lidem nabídnout, co mohu dát. Mohu s nimi mluvit o duchovních věcech. Když je někdo rozrušený, mohu poslouchat. Mohu jim poradit, aby to “nechali být”. Také se snažím lidi povzbudit k tomu, aby byli více kreativní.“

Moje návštěvy ve vězení jsou klasifikované jako návštěvy pastorální a tak spolu můžeme být v jedné místnosti, nemusíme mluvit přes telefon a plexisklo. Vždy se obejmeme a dotkneme čely. Setkáváme se v dlouhé místnosti, ve které jsme někdy sami, někdy ji sdílíme s mnoha dalšími vězni, kteří mluví se svými pastory nebo právníky. To nám nevadí. Vytváříme si svůj prostor. Ukloníme se a pak praktikujeme v těsné blízkosti. Chvíli praktikujeme meditaci shamatha, chvíli děláme “ground lungtu”, protože si o této praxi přečetl v knize Váš svět ve váš svět (Ruling Your World) a velmi o ni stojí. Návštěva trvá tak dvě hodiny. Vede pak krátkou (20-minutovou) praxi Vadžrasattvy, podle toho, jestli potřebuji spíše mluvit nebo praktikovat. Když mluvíme o praxi, cítím z něj ohromnou energii. A když praktikujeme, cítím, jak mnou tato energie prostupuje. Je to nepopiratelné.

Mluvíme o smrti a praxích, které budou užitečné pokud a když dostane smrtící injekci. Bude provádět powa podle instrukce v Tibetské knize života a smrti od Sogyala Rinpoche, bude praktikovat tonglen a recitovat vadžrasattva mantru. Když máme prostor, praktikujeme meditaci v chůzi. Praktikujeme důstojnost tváří v tvář strachu.

Mluvíme až do poslední chvíle našeho společného setkání. Slyšíme ohlášených posledních deset minut a povídáme si ještě cestou ke dveřím, kde stojí stráž, a pak ještě po objetí na rozloučenou. Povídáme si ještě přes dveře a i když nás dozorce napomene připomínkou, že návštěva je u konce. Někdy se dívám, jak jej vedou zpátky do cely. Svážou mu ruce za zády a jdou s ním, z jedné zamřížované chodby do druhé. Pak zmizí ve světě, který si  v podstatě doopravdy nedovedu představit, ačkoliv se na něj často ptám a on mi trpělivě a podrobně odpovídá. Často mi nyní předává knihy nebo umělecká díla, která vytvořil a jsou určená pro někoho venku. Často si uvědomím, až když si sednu do auta, že jsme zapomněli věnovat zásluhy.

Chtěli jsme vás s Jampa Pawo o něco požádat. Chtěli jsme vás požádat, abyste Jampu zahrnuli do své praxe tonglenu. Nevím přesně, kdy má poprava proběhnout, možná ne dřív než v listopadu. Je jisté, že jeden den před dnem stanoveným jako datum popravy, proběhne řízení o udělení milosti. Vaše motlitby budou nejvíce prospěšné v průběhu tohoto řízení a poté znovu v době popravy, pokud tak bude rozhodnuto.

Chtěla bych věnovat zásluhy tohoto dharmického vztahu všem těm, kteří někomu hrozným způsobem ublížili a vedle kterých mám tendenci považovat sama sebe za mnohem lepšího člověka. Vzdávám díky učení o změně a pomíjivosti. Vzdávám díky síle bodhichitty.