Category Archives: Aktuality

Kado, Cesta květin – Ikebana jako meditace

Slovo Kado pochází z čínštiny a znamená “cesta květin.” Když byla tato praxe, které je stará 2300 let, představena v Japonsku, vzniklo japonské pojmenování “Ikebana,” které znamená “živoucí květiny.”

Kado je kontemplativní praxe, ve které studujeme přírodu takovou, jaká je. Absolutním smyslem Kado není udělat líbivé květinové aranžmá, ale objevit radost, pracovat s překážkami a rozvinout respekt a ocenění ke světu.

Jako lidé jsme součástí přírody. Jsme tak vyjádřením stejných principů a podobné vzory jako v přírodě můžeme pozorovat ve svém životě i smrti. Při práci s přírodními materiály tak zároveň studujeme i sami sebe. Praktikováním klasických forem Ikebany učí Kado, jak můžeme jasně spatřit moudrost přírody, stejně tak jako sami v sobě i v ostatních.

S praxí se budete moci seznámit na víkendovém programu v Praze 26.-28. května.
Do 3. května je možné se zaregistrovat za sníženou cenu.

Naše Kado škola je inspirována a založena na Budhistických a Shambhalových učeních, tak jak je vyučoval Chogyam Trungpa Rinpoche a v současnosti Sakyong Mipham Rinpoche.

Marcia Wang Shibata, které program povede, je dlouholetou studentkou Shambhala-Buddhismu. Kado praktikuje od roku 1974. Má výcvik hlavních škol ikebany. Je držitelkou vysokého stupně nejstarší klasické školy Ikenobo, která se nazývá Junkakyo. Ve svém studiu stále pokračuje se Sogetsu mistrem v Montrealu. Jejím hlavním zájmem je ukázat, že aranžování květin je cestou meditace, která úzce souvisí s naším každodenním životem.

Více o programu níže a na: https://praha.shambhala.info/calendar-details/?id=308472

Kado

Kado

Peace Now! (Mír teď) – symposium ve Vídni

Zveme vás na podzimní setkání ve Vídni, kde sjedou lidé různých zkušeností a na tyto otázky budou hledat odpovědi.

Peace NOWJak můžeme jako jednotlivci a jako společnost reagovat se soucitem na těžké, matoucí a často destruktivní síly, se kterými jsme konfrontováni v každodenním životě a v médiích?

Symposium Peace Now (Mír teď) má za cíl nabídnout široké spektrum pohledů, praktických přístupů a živých diskusí o tom, jak nejlépe reagovat na tyto výzvy. Témata budou sahat od práce s myslí a emocemi na osobní úrovni až po zapojení se do práce různých skupin a organizací na místní, národní a globální úrovni ekonomiky, diplomacie, politiky a sociální angažovanosti.

15.-17. září v Rakouském centru ve Vídni (Austria Center Vienna), Bruno-Kreisky-Platz 1, 1220

se Sakyongem Miphamem Rinpoche (Držitel linie Shambhala), Arawanou Hayashi (Presencing Institute), Christianem Felberem (Economy for the Common Good) a mnoha dalšími…

Pomocí přednášek, diskusí a workshopů bude symposium hledat cesty, jak se vyhnout pocitu zahlcení, zachovat si jasnost náhledu a rovnováhu v těžkých časech, abychom mohli efektivně rozvíjet mír.

Detailní program a lístky budou k dispozici  na jaře 2017.

Web akce, možnost přihlásit se k odběru novinek: www.peacenow.at

Peace NOW

Komplikovaná rovnováha – pozvánka na výstavu

Ve čtvrtek 1. prosince vás zveme na netradiční meditaci do veganské restaurace Plevel v Krymské ulici, kde se od 19 hodin koná vernisáž obrazů a artefaktů našeho spolupraktikanta a učitele Jana Lamače: “Komplikovaná rovnováha”.

Všichni jsou srdečně zváni na vernisáž i výstavu, která potrvá do 21.1.2017. Ve dne vernisáže se nebude konat pravidelné sezení v centru.

Komplikovaná rovnováha

Komplikovaná rovnováha

Jak si ze své mysli udělat spojence – nová kniha

Jak si ze své mysli udělat spojence

Jak si ze své mysli udělat spojence

Jak si ze své mysli udělat spojence? S radostí vítáme na světě knihu s tímto názvem, která po dlouhém očekávání vychází v českém překladu.

Autor knihy Sakyong Mipham objasňuje, že klíčem ke klidnému, vyrovnanému a smysluplnému životu je výcvik mysli. Pokud ji necvičíme, jsme neustále vydáni napospas svým náladám a emocím, kterým navíc nejsme sto rozumět.

Chceme-li v životě dosáhnout nějakého cíle, potřebujeme nejprve zklidnit a ustá­lit vlastní mysl a také se učit rozvíjet vyrovnanost a jasnost. Právě to nás naučí kniha Jak si ze své mysli udělat spojence.

Pečlivý a přesný překlad knihy zajistila Sabina Políková (která přeložila mj. knihu Běžící Buddha) a Miroslav Čánský.

Základním nástrojem, který nám může pomoci stát se pánem naší mysli, je meditace. Autor čtenářům přesvědčivě vysvětluje, proč je meditace nezbytná, a zároveň je přístupnou formou zasvěcuje do jejích základů. Věnuje se jak velmi praktickým tématům (například jak při meditaci sedět s rovnými zády), tak i hlubokým otázkám filozofické povahy (kupříkladu proč a jak bychom měli rozjímat o nemocech, stáří a smrti).

S novou knihou meditační program

Sakyong Mipham

Sakyong Mipham

K příležitosti vydání knihy pořádáme stejnojmenný víkendový meditační program. Ten se uskuteční 2.-4. prosince v Praze. Program povede zkušený učitel Mathias Pongracz, dlouholetý student Sakyonga Miphama i jeho otce Chögyama Trungpy. Program bude zahrnovat meditační instruktáž a sezení, přednášky a diskuse.

 

Miphamův bezprostřední přístup k meditaci je nepochybně přínosem pro všechny, kdo se věnují duchovním naukám bez ohledu na to, v jaké konkrétní tradici (včetně křesťanské či pohanské) se pohybují. Stejně tak program je určený všem zájemcům, dlouholetým meditujícím i těm, kdo se potkávají s meditací poprvé. Více o programu Jak si ze své mysli udělat spojence ZDE.

Více informací o knize a možnost zakoupení naleznete ZDE.

Turisté v celách smrti

Dopis od Jampy Pawo, ze společenství Shambhala, který napsal ve vězení o tom, jak prožíval návštěvy exkurzí do cel smrti.

Napsal Jampa Pawo , přeložila Kateřina Honzíková

 

Milí přátelé Shambhaly,

v celách smrti jsou časté návštěvy zvenčí. Skupiny turistů navštěvují vězení většinou jednou týdně, někdy častěji a občas i dvakrát denně. Pro účely těchto prohlídek musí vězni uvést cely do naprostého pořádku, jako před inspekcí. V celách i skříňkách musí být uklizeno jako na vojně, postele vzorně ustlané. Vězni musí mít na sobě vězeňské uniformy a stát v přední části cely, promluvit nesmí. A lidé procházejí a pozorují nás. Jakákoliv interakce je zakázaná.  

Pro vězně tyto návštěvy představujfreedom-1125539__340í utrpení. Jsou odlidšťující a ponižující. Máte při nich totiž pocit, jako byste v tu chvíli neměli vůbec žádnou svobodu. Jako zvířata v zoologické zahradě, která si někdo prohlíží pro zábavu. Na člověka, který je odsouzený k trestu smrti, mohou tyto návštěvy působit voyeuristicky, je to podobná situace, jako když lidé okukují autonehody na dálnici nebo když supové obletují mrtvoly. Mnoho lidí z příchozích skupin se nás bojí, jsme pro ně monstra. Vyhýbají se očnímu kontaktu a zdají se být nervózní. Jiní lidé se chovají agresivně, mračí se na nás nebo se pokouší působit zastrašujícím dojmem. A někteří nás nevidí vůbec. Dívají se skrze nás, jako bychom byli neviditelní. Pro ně už nejsme lidmi.   

Než jsem začal praktikovat Dharmu, tyto návštěvy jsem nesnášel. Vždy, když nějaká skupina procházela náš blok, byl jsem neuvěřitelně naštvaný. Jakoby někdo pronikal do mého vnitřního prostoru, jakoby narušoval jeho hranice. Cítil jsem ponížení.  Stejné pocity prožívá při těchto návštěvách většina odsouzených na smrt, ale musíme se přizpůsobit. Můžete se ohradit, ale riskujete tím útok pepřovým sprejem nebo potrestání v podobě odejmutí vašeho majetku nebo některých vězeňských výhod.    

window-1160494_960_720Na druhou stranu, pro člověka, který chce praktikovat Dharmu, mohou tyto situace představovat příležitost pro práci se vznikajícími emocemi. Abych dokázal proměnit svou agresivitu vůči příchozím lidem, začal jsem tyto návštěvy využívat jako podklad pro svoji praxi. Jakmile nyní slyším zvonek ohlašující tuto návštěvu, beru jej jako výzvu k probuzení. Pozorně připravím svoji celu, obléknu se s připomínkou své motivace bodhichitty, abych své činy proměnil v Dharmu.  Než potom skupina návštěvníků přijde do našeho bloku, připravuji svoji mysl, pozvedám sílu větrného koně a probouzím v mysli bodhichittu. Místo toho, abych byl na příchozí naštvaný, si připomínám, že oni také prožívají utrpení, že si také přejí štěstí a jako já touží po osvobození od utrpení. Na tomto základě pak praktikuji tonglen směrem ke každému z přítomných. Absorbuji naše utrpení a vyzařuji lásku, soucit a moudrost. Pokud během návštěvy vzniknou nějaké negativní emoce, zadívám se z okna ven na oblohu, spojím se s kvalitou jasnosti a vnímám svoji mysl jako stejně jasnou jako je zářivě modré nebe. Negativní emoce jsou pak prostě jen jako oblaka, pomíjivé a mizící v prázdnotě mysli. Také mi pomáhá připomínat si učení o zákonu karmy.

Nedávno v rámci programu návštěv navštívila vězení osmičlenná skupina z Shambhala Centra. Byla to pro mě povznášející zkušenost. Ti lidé se nás nebáli. Nepokoušeli se nás nijak zastrašovat. Uznávali základní dobro uvnitř nás a naši lidskost. A ačkoliv není dovolena žádná interakce, několik členů Shambhala sanghy se uklonilo a já se také uklonil. Uznali jsme tak existenci základního dobra a do stávající bolestné situace vnesli důstojnost a odvahu. Měl jsem pocit, že návštěva členů Shambhala sanghy přinesla do prostředí naší věznice požehnání už jen tím, že tu byli a nesli svědectví, jakožto očišťující čin. Věřím tomu, že i ostatní vězni toto požehnání vnímali, ačkoliv to bylo jemné.  

reeds-315716_960_720

Lidé ze Shambhala sanghy navštívili vězení den předtím, než jsem od shastri Alice (Alice Haspray z Gampo Abbey) přijal sliby. V průběhu několika předcházejících týdnů  jsem se na přijetí slibů připravoval. Mluvil jsem s učiteli, kladl jim otázky, četl a kontemploval. Moje hlavní otázka byla, jak se spojovat se základním dobrem v situacích, kdy je přítomno nesmírné utrpení, jak praktikovat postoj zakotvený v základním dobru v situacích plných utrpení  a jak v tomto smyslu praktikovat ve vězení a v situaci, kdy čekáte na vykonání rozsudku smrti. Nevím, jestli jsem během té návštěvy Shambhala sanghy tehdy dostal odpověď na tuto otázku, ale vybavuji si, že jsem tehdy silně pocítil, jakou moc základní dobro má. Tehdy jsem totiž viděl, že základní dobro a důstojnost jsou živou skutečností – ve světě  a dokonce i v cele smrti! Vše, co musíme udělat, abychom mohli požehnání základního dobra prožívat, je být dostatečně bdělí, otevření a stateční. Toto poznání bylo nejcennějším učením, kterého se mi před přijetím slibů dostalo. Dělám prostrace základnímu dobru!   

S láskou,
Jampa Pawo

Transformace je možná

Druhý článek o Jampa Pawo, který ve vězení našel cestu k Buddhismu. Tento dopis poslal svým přátelům v Shambhale ještě předtím, než byl 27. dubna 2016 popraven.

Napsala Norma Harris pro Shambhala Times, publikováno 4. dubna 2016

přeložila Kateřina Honzíková

Dobrý den! Jmenuji se Jampa Pawo. Je mi 37 let a osmnáct let jsem strávil ve vězení, kvůli trestnému činu vraždy. Několik uplynulých let jsem praktikoval dharmu. S Buddhovou naukou  jsem se v tomto životě setkal v období, které bylo naplněno intenzivním duševním a fyzickým utrpením. Přesto, že jsem se předcházejících deset let soustředil na sebevzdělávání a uměleckou tvorbu, připadaly mi moje snahy povrchní a bezvýznamné. Byl jsem v depresi, kvůli spáchání  svých škodlivých činů plný výčitek a lítosti  a měl jsem zlomené srdce. Moje mentální zoufalství se projevovalo jako fyzická bolest po celém těle. Vnitřně jsem umíral.

Malba Jampy Pawo

Malba Jampy Pawo


Někdy v této době jsem si začal všímat různých odkazů na buddhismus, kterých najednou bylo  neobvykle mnoho: v televizi, knihách, časopisech i rozhovorech. Jejich výskyt byl až tak častý, že jsem začal mít pocit, že za těmito zdánlivě náhodnými událostmi tuším nějaký smysl, jako by to byli průvodci poukazující  tím správným směrem. Při pohledu zpět je vnímám jako nápomocná poselství  buddhů a bódhisattvů,  která se objevila v době, kdy byly na všech úrovních nastoleny vhodné podmínky, včetně úrovně karmické a úrovně mysli.  Bylo to inspirující, pocítil jsem zvědavost a  rozhodl se  buddhismus blíže prozkoumat. Požádal jsem svoji přítelkyni Elizabeth, aby mi poslala knihu Tibetská meditace od Dagsay Tulku Rinpoche. O existenci této knihy jsem se dozvěděl z  katalogu, který nabízel knihy o mimozemšťanech a  různých nevysvětlitelných jevech. To mi tehdy připadalo vtipné, kniha o tibetské meditaci mezi příběhy o UFO a Atlantidě. Jako by vesmír vtipkoval.


Kniha Tibetská meditace byla mým úvodem do buddhismu. Jsou zde stručně a výstižně vysvětleny všechny základní meditace tibetské tradice. Odtud jsem se dozvěděl o léčebných meditacích, pomíjivosti všech jevů, utrpení, lásce, soucitu, prázdnotě a recitaci manter. Okamžitě jsem začal každý den praktikovat léčebné meditace, pročišťoval jsem své tělo a mysl od všeho negativního,  prostřednictvím vizualizace zářivého bílého světla prozařujícího celý můj nervový systém. Začal jsem s jednou pětiminutovou meditací denně a postupně jsem zvyšovat počet a délku sezení. Po třech měsících jsem cítil oživení na úrovni těla i mysli, což mě motivovalo, abych se naučil a  dozvěděl více.

Dharma mě volala a já jsem nemohl odolat. Přijal jsem Buddhovo učení celým srdcem a neustále studoval, prováděl kontemplace a meditoval.  Dharma se mnou rezonovala, bylo to silné a hluboké. Byl jsem k textům a praxi přitahován, jako by to byl magnet, bylo to mimo mou kontrolu, přesahovalo mě to.  Neměl jsem na výběr. Buddhovo učení poskytovalo odpovědi  na všechny mé otázky o životě, všechny kousky kosmické skládanky se najednou daly spojit dohromady, uviděl jsem bohatost univerza a síť vzájemně provázaných příčin a podmínek, ve kterých bylo možné učinit svůj život smysluplným prostřednictvím pomoci ostatním bytostem. Všechno, co jsem kdy cítil, ale nedokázal vyjádřit, bylo živoucí součástí dharmy. Všechno mi to dávalo smysl!

Avalokiteshvara

Avalokiteshvara

Nějakou dobu jsem nevěděl, jak tradiční praxi strukturovat a tak jsem prostě, pilně, pravidelně a s otevřeným srdcem praktikoval každý den, improvizoval jsem podle dostupných knih. V této době jsem jako dárek dostal knihu o umění Východu, ve které byl obrázek  Avalokitešváry. Pověsil jsem ho na skříň v mé cele. O Avalokitéšvarovi jsem toho moc nevěděl, ale denně jsem před něj usedal a recitoval verše z knihy Uvedení na cestu probuzení od Šantidévy (Shantideva: The Guide to the Boddhisattva’s Way of Life).  Z jedné knihy Jeho Svatosti Dalajlamy jsem se také naučil tento verš : “Dokud existuje prostor a cítící bytosti, kéž i já mohu zůstat a  pomáhat rozptýlit bídu světa. ” Také jsem se modlil, abych mohl přijmout útočiště a bódhisattvovské sliby, což mi později bylo prostřednictvím Shambhala sanghy umožněno. Při pohledu zpět považuji za velice příznivé, že jsem se obracel právě na Avalokitešváru, a to formou modlitby doporučené Jeho Svatostí, který je buddhou soucitu.

Moji praxi velice inspirovalo a oživilo setkání s Judy, které zprostředkoval můj advokát. Judy také v minulosti praktikovala buddhistickou nauku a když se dozvěděla o mém zájmu, poslala mi sbírku knih o dharmě a malu požehnanou Jeho Svátostí. Knihy, které mi poslala, přišly přesně v ten správný čas, obsahovaly odpovědi  na mé aktuální otázky a podrobný návod, jak v tradiční praxi postupovat. V knihách také byly obsaženy instrukce pro trénink mysli a  popsána jednotlivá stádia stezky, což se stalo základem mé praxe, protože mi to pomáhalo při zacházení s bolestivými emocemi, které jsem v důsledku svých minulých činů prožíval.   

Cvičil jsem každý den, podle instrukcí k praxi tonglen a  komentářů od Pemy Chodron jsem na sebe bral  utrpení obětí násilí na celém světě a přeměňoval jej v přání, aby zažívali lásku, mír, štěstí a soucit. Také jsem praktikoval tonglen pro všechny ty, kteří nějaké násilí spáchali, včetně sebe samého. Tyto meditace byly nesmírně dojemné, často mě přiváděly k slzám. Zároveň ale posilovaly mou schopnost prožívat  soucit a pomohly mi najít odvahu a napsat dopis rodině člověka, kterému jsem ublížil.  Celou dobu jsem jim svoji lítost chtěl nějak vyjádřit, ale bál jsem se. Když jsem se pokoušel slovy zachytit svůj žal, smutek a lítost, moje tělo a mysl vždy jakoby ochrnuly strachem. Učení Pemy Chodron mi v tomto ohledu pomohlo otevřít se a přijmout to nepředstavitelné utrpení, které jsem svými činy způsobil. Byl to začátek léčivého procesu, který trvá dodnes.    

Pema Chodron

Pema Chodron

Protože mi knížka od Pemy Chodron Začni tam, kde jsi tolik pomohla, napsal jsem jí do Gampo Abbey, abych jí poděkoval. Ani Pema mi v té době neodpověděla, ale dostal jsem dopis od pana a paní Ste. Marie, členů sanghy z Gampo Abbey, kteří se pak stali mými milými přáteli a zdrojem inspirace. Les a Louise Ste. Marie mě neuvěřitelným způsobem v praxi podporovali, byli mými průvodci a díky jim jsem měl přístup k různým textům o dharmě. S jejich pomocí jsem dostal  příležitost přijmout útočiště, složit sliby bódhisattvy u Ačárji Richarda Johna, navázat kontakt s Atlanta Shambhala Center a seznámit se se svou učitelkou, Normou Harris. To všechno je požehnáním gurua!

 

Dokonce i tady, v cele smrti, jsem svobodný v tom smyslu, že mohu učinit svůj život smysluplným prostřednictvím praktikování dharmy. Jsem vděčný za tuto příležitost a děkuji za laskavost druhých, kteří do mého života přináší štěstí. Směřuji svou pozornost k tomu, abych  tímto vzácným darem neplýtval, protože je pomíjivý. Praktikuji pro ty, kterým jsem ublížil, abych mohl splatit laskavost druhým bytostem, abych vyléčil sebe a mohl léčit ostatní.  

Celá Shambhala sangha se stala nedílnou součástí mé praxe, poskytuje mi vedení, inspiraci, lásku a podporu. Tato komunita mě plně přijala, bez váhání, a stala se mou rodinou. O učení  Shambhaly toho bohužel vím jen málo, nepodstoupil jsem jednotlivé stupně tréninku jako jiní praktikující.  Mojí základnou a praxí  je  tradiční tibetský buddhismus, především lamrim (stupně na duchovní cestě), trénink mysli  a praxe vadžrasattvy. S linií Shambhala se ale cítím silně spojený a v srdci nosím principy Shambala bojovníka.  Pozvedám sílu větrného koně, šířím myšlenku základního dobra a kultivuji pilíře pravého bojovníka v běžném životě.  

Větrný kůň

Větrný kůň

Blíží se datum mé popravy, já se ale nebojím, protože mám víru v dharmu a  svou praxi. Vím, že Shambhala sangha bude v době mé smrti praktikovat společně se mnou a že mě jejich láska povede ke šťastnému znovuzrození v příštím životě. Do té doby budu horlivě praktikovat a hledat  osvobození ze samsárického vězení, které jsem sám pro sebe vytvořil. Budu praktikovat pro osvobození všech bytostí.   

 

 

Dnes v rámci prohlídky vězení navštívilo prostory věznice osm členů sanghy Atlanta Shambhala. Z mého pohledu jejich přítomnost přeměnila odlidšťující zážitek z takových prohlídek ve zkušenost, kdy je možné prožívat základní dobro. Členové sanghy uznali lidskost v nás. Nebáli se nás. Nepokoušeli se nás zastrašit. Uznali lidskost a základní dobro v nás už jen svou přítomností a spočinutím v bytí s námi v přítomném okamžiku. Byla to pro mě povznášející zkušenost, požehnání pro vězeňské životní prostředí a poučení dokonalé pro den, kdy jsem skládal bódhisattvovské sliby.

To nejdůležitější poselství, které bych chtěl předat Shambala sangze, spočívá v tom, že transformace je možná, a to i v těch nejhorších podmínkách, kdy vše vypadá beznadějně. Vše, co je potřeba  dělat, je praktikovat a  výsledky se dostaví. Dostane se nám požehnání od celé linie guruů, buddhů a boddhisattvů. Vy jste byli inspirací pro mě, chtěl bych vám proto nabídnout tato slova, třeba budu moci inspirovat já vás. Přál bych si, abychom dokázali rozpustit své pochybnosti ve světle původní důvěry a probuzenosti. Kéž praktikujeme s odvahou, důstojně a s radostí! Kéž základní dobro prozáří svět.  KI KI SO SO! LHA gjallo!

 

Asi před čtyřmi týdny jsem Jampu Pawo požádala, aby začal psát dopisy pro Shambhala sanghu. Zde je jeden z několika dopisů a básní, které napsal. V době, kdy jej psal, jsme ještě neznali datum navrhované popravy. Později jsme dostali zprávu, že poprava smrtící injekcí byla stanovena na  středu 27. dubna.  Doufáme, že se nám v příštích týdnech podaří uveřejnit další z jeho dopisů. Přála bych si, abyste si mohli udělat představu, jakým člověkem Jampo Pawa je, a o tom, jaké propojení s námi cítí. Doufám, že i vy budete toto propojení moci pocítit. – Norma Harris

Najít svobodu uvnitř

První ze série článků o Jampa Pawo, o tom, jak nalezl svou cestu k Buddhismu a o jeho praxi ve vězení. Jampa Pawo byl 27. dubna 2016 po 17 letech v cele smrti popraven.
Napsala Norma Harris pro Shambhala Times, publikováno 12. listopadu 2015

přeložila Kateřina Honzíková

Obraz Buddhy podle Jampy Pawo

Obraz Buddhy podle Jampy Pawo

V loňském roce přišel na adresu Shambhala Atlanta email od Lese Ste. Marie z Gampo Abbey. Předával v něm prosbu od člověka, který začal v průběhu čekání na výkon trestu smrti v Georgii praktikovat buddhismus a meditovat a přál si oficiálně přijmout útočiště a složit sliby bodhisattvy. 3. října 2014 jsem přivezla Ačárju Richarda Johna, aby ho navštívil a vyplnil jeho přání.    

Pokračovala jsem v návštěvách Jampy Pawo pravidelně, jednou týdně. Také si píšeme a povídáme po telefonu. Dostala jsem radu, abych neudávala jeho rodné jméno a do podrobností nepopisovala jeho zločin, kterým byla brutální vražda. Ale mohu vám říct něco o něm a jeho praxi. Jampa Pawo (Laskavý bojovník) je jméno, které obdržel v souvislosti s přijetím bodhisattvovských slibů a kterým od té doby podepisuje své dharmické texty a malby. Budu tohle jméno používat, když o něm budu mluvit.

 Jampa Pawo spáchal vraždu, když mu bylo 19 let. Je vězněn 18 let a 17 let z toho strávil na samotce v cele smrti. Za tu dobu se změnil, jako se měníme všichni, a platí to i o těch, kteří udělali  něco strašlivého. Obvykle slýcháme příběhy o těch, kteří v cele smrti “nalezli Ježíše”. To ale neznamená, že ve skutečnosti není možné, aby lidé nalezli Ježíše – nebo v tomto případě Buddhu. A tady je shrnutí toho, jak se to  stalo v případě Jampy Pawo.     

To první, co Jampa Pawo ve vězení dostal, bylo přístřeší a jídlo. Jsou to základní věci, které mu v dospívání chyběly, protože žil na ulici, v beznadějné situaci. Hned od začátku ho začaly přitahovat knihy o umění, které byly k dispozici ve vězeňské knihovně. Začal kreslit umění, které viděl. Také si začal všímat témat, která velké umění zachycuje a číst vše, co se jich nějakým způsobem týkalo, z historie, mytologie, psychologie a náboženství. Když si uvědomil, že v těchto širokých tématech vidí  řadu souvislostí, začal přemýšlet o smyslu života. Přestal užívat drogy a pít alkohol (je to tak!)  a začal používat svoji mysl. Zjistil, že je inteligentní bytost a dobře se dokáže vyjadřovat uměleckým způsobem.

To ale nestačilo. Ačkoliv se jeho život zásadně změnil, nebyla to změna dostačující k tomu, aby cítil, že jeho život má nějakou cenu a význam, ne, jeho život ne. Nejde vymazat to, že spáchal vraždu, ani to, že s tím musí  žít. Jak by mu mohly tyto nové schopnosti a vlastnosti nějak pomoci žít opravdu smysluplný život? Tahle otázka jej přivedla do hluboké deprese.    

V té době si začal všímat slova “buddhismus”. Objevovalo se v textech, které četl i na jiných místech. Četl texty o mnoha náboženstvích, o buddhismu toho ale mnoho nevěděl. Požádal svoji přítelkyni z Anglie, se kterou si v rámci vězeňského programu dopisoval, aby mu poslala knihu o buddhismu. Jampa říká, že obsahu knihy okamžitě porozuměl. Požádal ji o zaslání dalších.

Kresba Jampy Pawo

Kresba Jampy Pawo

I když přečetl řadu knih, uvědomil si, že k tomu, aby mohl následovat tuto cestu bude potřebovat pomoc. Modlil se, aby našel někoho, kdo zná dharmu, nebo aby si někdo takový našel cestu k němu. To se stalo, Ani Pema Chodron a Thich Nhat Hanh si s ním začali pravidelně dopisovat a posílali mu knihy a instrukce, jak postupovat v praxi. Navázal také užší kontakt s Gampo Abbey, pravidelně si psal s Les Ste. Marie a Louisem Collinem. Také byl v rámci vězeňského programu Prison Liberation Project (projekt Svoboda ve vězení) v kontaktu s Olivierem Sylverem z Francie, který mu posílal kurzy na CD.

O buddhismu věděl čím dál víc a s pomocí vzdálených přátel začal praktikovat meditaci. Ale věděl, že jeho náhled je stalé příliš povrchní. Potřeboval nějaký způsob k prohloubení, nějakou konkrétní cestu, směr nebo linii. Od druhých lidí dostával podporu, ale stále byl velmi osamělý. Byl to tichý člověk, mluvil málo a vždy se díval spíš směrem dovnitř. Chtěl najít způsob, jak z toho všeho nějak poskládat cestu, po které by mohl jít, ale nevěděl jak. Začaly se mu o tom zdát sny. V jednom ze svých snů oslovil lámu, kterého znal jako autora jedné z přečtených knih. Láma ho ignoroval a jeho doprovod také. Později se mu zdálo o lámovi, který naopak oslovil jeho. Položil mu tehdy otázku, jak prohloubit svoji praxi a láma mu ukázal, jak provádět úklony. Později Jampa uviděl fotografii lámy Zopy a poznal v něm lámu ze svého snu. Rozhodl se, že začne studovat tibetskou buddhistickou tradici.

Kresba Garudy od Jampy Pawo

Kresba Garudy od Jampy Pawo

Po čtyřech letech praktikování a studia začal Jampa Pawo toužit po složení formálních slibů a modlil se, aby takovou možnost dostal. Lidé z Shambhala Atlanta měli možnost jeho přání uskutečnit a prostřednictvím kontaktu s nimi se blíže seznámil s buddhistickým učením Shambhaly.  Jméno Chogyama Trungpy v té době znal, přečetl knihu Posvátná cesta bojovníka. Z textů od Ani Pema Chodron také znal učení Shambhaly. Jakmile pod vedením Richarda Johna složil bodhisattvovské sliby, přečetl knihu Ruling Your World (Váš svět je váš svět) a začal studovat buddhistickou ikonografii, včetně tradice tibetského bonu. Zaujaly ho především energie čtyř důstojností a “ground lungta”.

Jampa Pawo v podstatě žije životem mnicha. Jeho cela má rozměry 5x7x9m. Je vegetarián. Praktikuje každé ráno a večer. Mezitím ve volném čase čte, kreslí, píše dopisy a básně. Hodinu denně tráví na vězeňském dvoře. Žije život naplněný studiem a praxí.

V přítomnosti vyzařuje Jampa Pawo jasnou, silnou, spokojenou a laskavou energii. Ačkoliv prožívá intenzivní fyzickou a emocionální bolest, je zdravý a čilý. Má své priority, vždy začíná u “tebe” a končí praxí. “Jak se ti daří? Jak se jim daří? Prosím pozdravuj je ode mne. Posílám jim obraz. Napsal jsem jí báseň. Mohu tohle duchovní cvičení vést já? Naučíš mě, jak pozdvihnout energii větrného koně?  Znám o tom příběh, o Asangovi a Maitréjovi. Prosím dej tyto knihy do knihovny Shambhaly (můžeš si je předtím přečíst). Tady je obrázek, který ti může pomoci s praxí”.

Zjistila jsem, že lidé z věznice považují Jampu Pawo za pozitivní sílu na místě, kde jinak mnoho pozitivních vlivů nenajdete. On o sobě nemluví, řekl mi to vězeňský pastor, který ho zná a komunikuje se strážci i vězni. Když jsem se ho přímo zeptala, jestli se cítí jako Laskavý bojovník, vypadal zmateně. Pak mi vysvětlil, jak to vidí on: “Snažím se praktikovat laskavost k druhým bytostem. Snažím se zdržovat od chování, které pramení v klesha energii. Dříve jsem byl hodně stažený do sebe a nespolečenský, nechtělo se mi jít do kontaktu s druhými lidmi. Kreslil jsem, četl, psal a zůstával sám. Teď se snažím druhým lidem nabídnout, co mohu dát. Mohu s nimi mluvit o duchovních věcech. Když je někdo rozrušený, mohu poslouchat. Mohu jim poradit, aby to “nechali být”. Také se snažím lidi povzbudit k tomu, aby byli více kreativní.“

Moje návštěvy ve vězení jsou klasifikované jako návštěvy pastorální a tak spolu můžeme být v jedné místnosti, nemusíme mluvit přes telefon a plexisklo. Vždy se obejmeme a dotkneme čely. Setkáváme se v dlouhé místnosti, ve které jsme někdy sami, někdy ji sdílíme s mnoha dalšími vězni, kteří mluví se svými pastory nebo právníky. To nám nevadí. Vytváříme si svůj prostor. Ukloníme se a pak praktikujeme v těsné blízkosti. Chvíli praktikujeme meditaci shamatha, chvíli děláme “ground lungtu”, protože si o této praxi přečetl v knize Váš svět ve váš svět (Ruling Your World) a velmi o ni stojí. Návštěva trvá tak dvě hodiny. Vede pak krátkou (20-minutovou) praxi Vadžrasattvy, podle toho, jestli potřebuji spíše mluvit nebo praktikovat. Když mluvíme o praxi, cítím z něj ohromnou energii. A když praktikujeme, cítím, jak mnou tato energie prostupuje. Je to nepopiratelné.

Mluvíme o smrti a praxích, které budou užitečné pokud a když dostane smrtící injekci. Bude provádět powa podle instrukce v Tibetské knize života a smrti od Sogyala Rinpoche, bude praktikovat tonglen a recitovat vadžrasattva mantru. Když máme prostor, praktikujeme meditaci v chůzi. Praktikujeme důstojnost tváří v tvář strachu.

Mluvíme až do poslední chvíle našeho společného setkání. Slyšíme ohlášených posledních deset minut a povídáme si ještě cestou ke dveřím, kde stojí stráž, a pak ještě po objetí na rozloučenou. Povídáme si ještě přes dveře a i když nás dozorce napomene připomínkou, že návštěva je u konce. Někdy se dívám, jak jej vedou zpátky do cely. Svážou mu ruce za zády a jdou s ním, z jedné zamřížované chodby do druhé. Pak zmizí ve světě, který si  v podstatě doopravdy nedovedu představit, ačkoliv se na něj často ptám a on mi trpělivě a podrobně odpovídá. Často mi nyní předává knihy nebo umělecká díla, která vytvořil a jsou určená pro někoho venku. Často si uvědomím, až když si sednu do auta, že jsme zapomněli věnovat zásluhy.

Chtěli jsme vás s Jampa Pawo o něco požádat. Chtěli jsme vás požádat, abyste Jampu zahrnuli do své praxe tonglenu. Nevím přesně, kdy má poprava proběhnout, možná ne dřív než v listopadu. Je jisté, že jeden den před dnem stanoveným jako datum popravy, proběhne řízení o udělení milosti. Vaše motlitby budou nejvíce prospěšné v průběhu tohoto řízení a poté znovu v době popravy, pokud tak bude rozhodnuto.

Chtěla bych věnovat zásluhy tohoto dharmického vztahu všem těm, kteří někomu hrozným způsobem ublížili a vedle kterých mám tendenci považovat sama sebe za mnohem lepšího člověka. Vzdávám díky učení o změně a pomíjivosti. Vzdávám díky síle bodhichitty.   

Shambhalové umění

 

Shambhala Art

Shambhala Art

Účelem Shambhalového umění je prozkoumat kreativní proces, najít naše jedinečné způsoby vyjádření a plně integrovat celý tento proces do našeho života tak, aby se neodděloval náš každodenní život, to kdo jsme a naše kreativita. Tento proces buduje důvěru a uvolňuje energii. V učeních Shambhaly se tomu říká „pozvednutí větrného koně“.

Učení a cvičení prezentovaná na tomto programu jsou o objevování a hraní a o univerzální povaze kreativity a komunikace, která je nám vždy k dispozici.

Můžete zakoušet bohatost svého vnímání, vaší zkušenosti a vaše osobní možnosti vyjádření.

S meditací jako základem jsou prezentována nejrůznější cvičení (pohybová, hlasová, práce se štětcem a aranžování objektů). Toto vše nám pak pomáhá objevovat hloubku našich osobních zdrojů a možností jak můžeme sami sebe opravdově vyjádřit.

Shambhalové umění je založené na učení Dharmických umění, která uspořádal Chogyam Trungpa Rinpoche, zakladatel meditační cesty Shambhala. Učil, že z úhlu pohledu meditační disciplíny se všechny naše činy mohou stát uměním.

Chogyam Trungpa Rinpoche, Photo: Andrea Roth

Chogyam Trungpa Rinpoche, Photo: Andrea Roth

Tento pětidílný program má tyto části:

  1. Setkání s našimi smysly
  2. Vidět věci takové jaké jsou
  3. Kreativní proces
  4. Síla vyjádření
  5. Umění v každodenním životě

Vše, co se v programu naučíme, nám pomáhá:

  • Otevřít vnímání a vidět věci takové jaké jsou ještě předtím, než si vytvoříme koncepty
  • Porozumět vztahu mezi čistým viděním a myšlením
  • Uvolnit blokády v řeči a rozšířit náš hlasový rozsah
  • Odkrýt naše zdroje inspirace, to jak k nám mohou promlouvat a jak toto pak můžeme vyjádřit

BarvyJak pro umělece, tak pro neumělce se často zdá kreativní proces záhadný a magický. Jak převádíme fyzickou realitu do naší inspirace tak, aby komunikovala její základní povahu?

Smyslem Shambhalového umění je rozvíjení kreativního procesu a produktu, který nazýváme umění a to z pohledu meditativní disciplíny. Je to úhel pohledu, který nás povzbuzuje vidět věci takové jaké jsou, spíše než jaké si myslíme že jsou či představujeme si, že jsou. Shambhalové umění neučí konkrétní dovednosti či techniky jako je malba, sochaření či tanec. Je to spíše o zdroji insipirace, jeho manifestaci a toho, jak k nám hovoří za hranicemi svého kontejneru. Jestliže je jednou ustanoven náhled a cesta, můžeme oboje vložit do praxe jakékoliv umělecké disciplíny. Ačkoliv učení Shambhalového umění jsou inspirována Shambalovým budhismem, nejsou zde žádné náboženské způsoby a není to o osvojení si nějakého náboženství. Jsou o objevování a hraní a o univerzální povaze tvořivosti a komunikace.

První česky hovořící Shastri!

Tento týden v Shambhala Times oznámili důležitou zprávu, která se týká námi dlouho očekávané události:

Jitka HolubcováKancelář Kalapa dvora s radostí oznamuje jmenování dvaceti šesti nových shastri Sakyongem, Jamgonem Miphamem Rinpočem, s účinností na tři roky od letošního léta. Tito shastri se připojí k více než devadesáti dalším, kteří již byli určeni v posledních letech a nyní plní svá tříletá období ve svých centrech. Mnoho těch, kteří dokončují svá druhá tříletá období, budou končit k Shambhala dni. Vítáme tyto inspirující nové shasri do svých rolí v jejich mezinárodních centrech.

 

Jitka Holubcová (Praha, CZ) začala praktikovat v Shambhale v roce 1993 a stala se studentkou Sakyonga Miphama Rinpočeho. Vyučuje Cestu Shambhaly a Kado, kde je zároveň v kontinuálním výcviku u Marcii Wang Shibaty. Podporuje sanghu v Praze a České republice prostřednictvím Kultury a dekora a rodinných programů. Je fyzioterapeut, přičemž v současnosti pracuje jakožto ředitelka soukromého lékařského psychosomatického centra v Praze. Žije se svým partnerem Janem a 9-letým synem Viktorem.

Další nově jmenovaní Shastri, které jsme v Čechách mohli poznat v minulosti jsou např. John Seex (Bristol) a Douglas Toth (Helsinki).

http://shambhalatimes.org/2016/04/11/sakyong-appoints-26-new-shastris/

Historicky shastri (Sanskrt: učitelé súter a komentářů) dříve sloužili v učitelském sboru university Nalanda v Indii.

Rolí Shastri je zkoumat možnost transformace skrze meditaci a prostřednictvím zapojení se do společnosti. Vyrovnávání vize vnější společenské transformace s vnitřní cestou meditace je jedinečné v historii a v meditačních liniích v současném světě.

Více viz: http://seattle.shambhala.org/2014/03/03/shastri/#sthash.YR9t8GOE.dpuf

Přidejte se k nám v oslavě této vskutku historické události a v podpoře a ustavení této role v našem prostředí! Všechno nejlepší, Jitko, ať se Ti v této nové roli daří!

Vzpomínáme a děkujeme zároveň našemu Shastri Arndu Riestrovi, který tuto roli pro naše Centrum vykonával od roku 2013.