Author Archives: Filip_Rosenkranc

Ikebana jako meditace

Slovo Kado pochází z čínštiny a znamená “cesta květin.” Když byla tato praxe, které je stará 2300 let, představena v Japonsku, vzniklo japonské pojmenování “Ikebana,” které znamená “živoucí květiny.”

Kado je kontemplativní praxe, ve které studujeme přírodu takovou, jaká je. Absolutním smyslem Kado není udělat líbivé květinové aranžmá, ale objevit radost, pracovat s překážkami a rozvinout respekt a ocenění ke světu.

Jako lidé jsme součástí přírody. Jsme tak vyjádřením stejných principů a podobné vzory jako v přírodě můžeme pozorovat ve svém životě i smrti. Při práci s přírodními materiály tak zároveň studujeme i sami sebe. Praktikováním klasických forem Ikebany učí Kado, jak můžeme jasně spatřit moudrost přírody, stejně tak jako sami v sobě i v ostatních.

S praxí se budete moci seznámit na víkendovém programu v Praze 10.-11. března.

Informace o programu: https://praha.shambhala.info/calendar-details/?id=356331

Kado

Více informací v AJ k dispozici zde: https://shambhalatimes.org/2018/03/01/natural-flowers/#more-152346

 

Kado, Cesta květin – Ikebana jako meditace

Slovo Kado pochází z čínštiny a znamená “cesta květin.” Když byla tato praxe, které je stará 2300 let, představena v Japonsku, vzniklo japonské pojmenování “Ikebana,” které znamená “živoucí květiny.”

Kado je kontemplativní praxe, ve které studujeme přírodu takovou, jaká je. Absolutním smyslem Kado není udělat líbivé květinové aranžmá, ale objevit radost, pracovat s překážkami a rozvinout respekt a ocenění ke světu.

Jako lidé jsme součástí přírody. Jsme tak vyjádřením stejných principů a podobné vzory jako v přírodě můžeme pozorovat ve svém životě i smrti. Při práci s přírodními materiály tak zároveň studujeme i sami sebe. Praktikováním klasických forem Ikebany učí Kado, jak můžeme jasně spatřit moudrost přírody, stejně tak jako sami v sobě i v ostatních.

S praxí se budete moci seznámit na víkendovém programu v Praze 26.-28. května.
Do 3. května je možné se zaregistrovat za sníženou cenu.

Naše Kado škola je inspirována a založena na Budhistických a Shambhalových učeních, tak jak je vyučoval Chogyam Trungpa Rinpoche a v současnosti Sakyong Mipham Rinpoche.

Marcia Wang Shibata, které program povede, je dlouholetou studentkou Shambhala-Buddhismu. Kado praktikuje od roku 1974. Má výcvik hlavních škol ikebany. Je držitelkou vysokého stupně nejstarší klasické školy Ikenobo, která se nazývá Junkakyo. Ve svém studiu stále pokračuje se Sogetsu mistrem v Montrealu. Jejím hlavním zájmem je ukázat, že aranžování květin je cestou meditace, která úzce souvisí s naším každodenním životem.

Více o programu níže a na: https://praha.shambhala.info/calendar-details/?id=308472

Kado

Kado

Peace Now! (Mír teď) – symposium ve Vídni

Zveme vás na podzimní setkání ve Vídni, kde sjedou lidé různých zkušeností a na tyto otázky budou hledat odpovědi.

Peace NOWJak můžeme jako jednotlivci a jako společnost reagovat se soucitem na těžké, matoucí a často destruktivní síly, se kterými jsme konfrontováni v každodenním životě a v médiích?

Symposium Peace Now (Mír teď) má za cíl nabídnout široké spektrum pohledů, praktických přístupů a živých diskusí o tom, jak nejlépe reagovat na tyto výzvy. Témata budou sahat od práce s myslí a emocemi na osobní úrovni až po zapojení se do práce různých skupin a organizací na místní, národní a globální úrovni ekonomiky, diplomacie, politiky a sociální angažovanosti.

15.-17. září v Rakouském centru ve Vídni (Austria Center Vienna), Bruno-Kreisky-Platz 1, 1220

se Sakyongem Miphamem Rinpoche (Držitel linie Shambhala), Arawanou Hayashi (Presencing Institute), Christianem Felberem (Economy for the Common Good) a mnoha dalšími…

Pomocí přednášek, diskusí a workshopů bude symposium hledat cesty, jak se vyhnout pocitu zahlcení, zachovat si jasnost náhledu a rovnováhu v těžkých časech, abychom mohli efektivně rozvíjet mír.

Detailní program a lístky budou k dispozici  na jaře 2017.

Web akce, možnost přihlásit se k odběru novinek: www.peacenow.at

Peace NOW

Komplikovaná rovnováha – pozvánka na výstavu

Ve čtvrtek 1. prosince vás zveme na netradiční meditaci do veganské restaurace Plevel v Krymské ulici, kde se od 19 hodin koná vernisáž obrazů a artefaktů našeho spolupraktikanta a učitele Jana Lamače: “Komplikovaná rovnováha”.

Všichni jsou srdečně zváni na vernisáž i výstavu, která potrvá do 21.1.2017. Ve dne vernisáže se nebude konat pravidelné sezení v centru.

Komplikovaná rovnováha

Komplikovaná rovnováha

Jak si ze své mysli udělat spojence – nová kniha

Jak si ze své mysli udělat spojence

Jak si ze své mysli udělat spojence

Jak si ze své mysli udělat spojence? S radostí vítáme na světě knihu s tímto názvem, která po dlouhém očekávání vychází v českém překladu.

Autor knihy Sakyong Mipham objasňuje, že klíčem ke klidnému, vyrovnanému a smysluplnému životu je výcvik mysli. Pokud ji necvičíme, jsme neustále vydáni napospas svým náladám a emocím, kterým navíc nejsme sto rozumět.

Chceme-li v životě dosáhnout nějakého cíle, potřebujeme nejprve zklidnit a ustá­lit vlastní mysl a také se učit rozvíjet vyrovnanost a jasnost. Právě to nás naučí kniha Jak si ze své mysli udělat spojence.

Pečlivý a přesný překlad knihy zajistila Sabina Políková (která přeložila mj. knihu Běžící Buddha) a Miroslav Čánský.

Základním nástrojem, který nám může pomoci stát se pánem naší mysli, je meditace. Autor čtenářům přesvědčivě vysvětluje, proč je meditace nezbytná, a zároveň je přístupnou formou zasvěcuje do jejích základů. Věnuje se jak velmi praktickým tématům (například jak při meditaci sedět s rovnými zády), tak i hlubokým otázkám filozofické povahy (kupříkladu proč a jak bychom měli rozjímat o nemocech, stáří a smrti).

S novou knihou meditační program

Sakyong Mipham

Sakyong Mipham

K příležitosti vydání knihy pořádáme stejnojmenný víkendový meditační program. Ten se uskuteční 2.-4. prosince v Praze. Program povede zkušený učitel Mathias Pongracz, dlouholetý student Sakyonga Miphama i jeho otce Chögyama Trungpy. Program bude zahrnovat meditační instruktáž a sezení, přednášky a diskuse.

 

Miphamův bezprostřední přístup k meditaci je nepochybně přínosem pro všechny, kdo se věnují duchovním naukám bez ohledu na to, v jaké konkrétní tradici (včetně křesťanské či pohanské) se pohybují. Stejně tak program je určený všem zájemcům, dlouholetým meditujícím i těm, kdo se potkávají s meditací poprvé. Více o programu Jak si ze své mysli udělat spojence ZDE.

Více informací o knize a možnost zakoupení naleznete ZDE.

Turisté v celách smrti

Dopis od Jampy Pawo, ze společenství Shambhala, který napsal ve vězení o tom, jak prožíval návštěvy exkurzí do cel smrti.

Napsal Jampa Pawo , přeložila Kateřina Honzíková

 

Milí přátelé Shambhaly,

v celách smrti jsou časté návštěvy zvenčí. Skupiny turistů navštěvují vězení většinou jednou týdně, někdy častěji a občas i dvakrát denně. Pro účely těchto prohlídek musí vězni uvést cely do naprostého pořádku, jako před inspekcí. V celách i skříňkách musí být uklizeno jako na vojně, postele vzorně ustlané. Vězni musí mít na sobě vězeňské uniformy a stát v přední části cely, promluvit nesmí. A lidé procházejí a pozorují nás. Jakákoliv interakce je zakázaná.  

Pro vězně tyto návštěvy představujfreedom-1125539__340í utrpení. Jsou odlidšťující a ponižující. Máte při nich totiž pocit, jako byste v tu chvíli neměli vůbec žádnou svobodu. Jako zvířata v zoologické zahradě, která si někdo prohlíží pro zábavu. Na člověka, který je odsouzený k trestu smrti, mohou tyto návštěvy působit voyeuristicky, je to podobná situace, jako když lidé okukují autonehody na dálnici nebo když supové obletují mrtvoly. Mnoho lidí z příchozích skupin se nás bojí, jsme pro ně monstra. Vyhýbají se očnímu kontaktu a zdají se být nervózní. Jiní lidé se chovají agresivně, mračí se na nás nebo se pokouší působit zastrašujícím dojmem. A někteří nás nevidí vůbec. Dívají se skrze nás, jako bychom byli neviditelní. Pro ně už nejsme lidmi.   

Než jsem začal praktikovat Dharmu, tyto návštěvy jsem nesnášel. Vždy, když nějaká skupina procházela náš blok, byl jsem neuvěřitelně naštvaný. Jakoby někdo pronikal do mého vnitřního prostoru, jakoby narušoval jeho hranice. Cítil jsem ponížení.  Stejné pocity prožívá při těchto návštěvách většina odsouzených na smrt, ale musíme se přizpůsobit. Můžete se ohradit, ale riskujete tím útok pepřovým sprejem nebo potrestání v podobě odejmutí vašeho majetku nebo některých vězeňských výhod.    

window-1160494_960_720Na druhou stranu, pro člověka, který chce praktikovat Dharmu, mohou tyto situace představovat příležitost pro práci se vznikajícími emocemi. Abych dokázal proměnit svou agresivitu vůči příchozím lidem, začal jsem tyto návštěvy využívat jako podklad pro svoji praxi. Jakmile nyní slyším zvonek ohlašující tuto návštěvu, beru jej jako výzvu k probuzení. Pozorně připravím svoji celu, obléknu se s připomínkou své motivace bodhichitty, abych své činy proměnil v Dharmu.  Než potom skupina návštěvníků přijde do našeho bloku, připravuji svoji mysl, pozvedám sílu větrného koně a probouzím v mysli bodhichittu. Místo toho, abych byl na příchozí naštvaný, si připomínám, že oni také prožívají utrpení, že si také přejí štěstí a jako já touží po osvobození od utrpení. Na tomto základě pak praktikuji tonglen směrem ke každému z přítomných. Absorbuji naše utrpení a vyzařuji lásku, soucit a moudrost. Pokud během návštěvy vzniknou nějaké negativní emoce, zadívám se z okna ven na oblohu, spojím se s kvalitou jasnosti a vnímám svoji mysl jako stejně jasnou jako je zářivě modré nebe. Negativní emoce jsou pak prostě jen jako oblaka, pomíjivé a mizící v prázdnotě mysli. Také mi pomáhá připomínat si učení o zákonu karmy.

Nedávno v rámci programu návštěv navštívila vězení osmičlenná skupina z Shambhala Centra. Byla to pro mě povznášející zkušenost. Ti lidé se nás nebáli. Nepokoušeli se nás nijak zastrašovat. Uznávali základní dobro uvnitř nás a naši lidskost. A ačkoliv není dovolena žádná interakce, několik členů Shambhala sanghy se uklonilo a já se také uklonil. Uznali jsme tak existenci základního dobra a do stávající bolestné situace vnesli důstojnost a odvahu. Měl jsem pocit, že návštěva členů Shambhala sanghy přinesla do prostředí naší věznice požehnání už jen tím, že tu byli a nesli svědectví, jakožto očišťující čin. Věřím tomu, že i ostatní vězni toto požehnání vnímali, ačkoliv to bylo jemné.  

reeds-315716_960_720

Lidé ze Shambhala sanghy navštívili vězení den předtím, než jsem od shastri Alice (Alice Haspray z Gampo Abbey) přijal sliby. V průběhu několika předcházejících týdnů  jsem se na přijetí slibů připravoval. Mluvil jsem s učiteli, kladl jim otázky, četl a kontemploval. Moje hlavní otázka byla, jak se spojovat se základním dobrem v situacích, kdy je přítomno nesmírné utrpení, jak praktikovat postoj zakotvený v základním dobru v situacích plných utrpení  a jak v tomto smyslu praktikovat ve vězení a v situaci, kdy čekáte na vykonání rozsudku smrti. Nevím, jestli jsem během té návštěvy Shambhala sanghy tehdy dostal odpověď na tuto otázku, ale vybavuji si, že jsem tehdy silně pocítil, jakou moc základní dobro má. Tehdy jsem totiž viděl, že základní dobro a důstojnost jsou živou skutečností – ve světě  a dokonce i v cele smrti! Vše, co musíme udělat, abychom mohli požehnání základního dobra prožívat, je být dostatečně bdělí, otevření a stateční. Toto poznání bylo nejcennějším učením, kterého se mi před přijetím slibů dostalo. Dělám prostrace základnímu dobru!   

S láskou,
Jampa Pawo

Transformace je možná

Druhý článek o Jampa Pawo, který ve vězení našel cestu k Buddhismu. Tento dopis poslal svým přátelům v Shambhale ještě předtím, než byl 27. dubna 2016 popraven.

Napsala Norma Harris pro Shambhala Times, publikováno 4. dubna 2016

přeložila Kateřina Honzíková

Dobrý den! Jmenuji se Jampa Pawo. Je mi 37 let a osmnáct let jsem strávil ve vězení, kvůli trestnému činu vraždy. Několik uplynulých let jsem praktikoval dharmu. S Buddhovou naukou  jsem se v tomto životě setkal v období, které bylo naplněno intenzivním duševním a fyzickým utrpením. Přesto, že jsem se předcházejících deset let soustředil na sebevzdělávání a uměleckou tvorbu, připadaly mi moje snahy povrchní a bezvýznamné. Byl jsem v depresi, kvůli spáchání  svých škodlivých činů plný výčitek a lítosti  a měl jsem zlomené srdce. Moje mentální zoufalství se projevovalo jako fyzická bolest po celém těle. Vnitřně jsem umíral.

Malba Jampy Pawo

Malba Jampy Pawo


Někdy v této době jsem si začal všímat různých odkazů na buddhismus, kterých najednou bylo  neobvykle mnoho: v televizi, knihách, časopisech i rozhovorech. Jejich výskyt byl až tak častý, že jsem začal mít pocit, že za těmito zdánlivě náhodnými událostmi tuším nějaký smysl, jako by to byli průvodci poukazující  tím správným směrem. Při pohledu zpět je vnímám jako nápomocná poselství  buddhů a bódhisattvů,  která se objevila v době, kdy byly na všech úrovních nastoleny vhodné podmínky, včetně úrovně karmické a úrovně mysli.  Bylo to inspirující, pocítil jsem zvědavost a  rozhodl se  buddhismus blíže prozkoumat. Požádal jsem svoji přítelkyni Elizabeth, aby mi poslala knihu Tibetská meditace od Dagsay Tulku Rinpoche. O existenci této knihy jsem se dozvěděl z  katalogu, který nabízel knihy o mimozemšťanech a  různých nevysvětlitelných jevech. To mi tehdy připadalo vtipné, kniha o tibetské meditaci mezi příběhy o UFO a Atlantidě. Jako by vesmír vtipkoval.


Kniha Tibetská meditace byla mým úvodem do buddhismu. Jsou zde stručně a výstižně vysvětleny všechny základní meditace tibetské tradice. Odtud jsem se dozvěděl o léčebných meditacích, pomíjivosti všech jevů, utrpení, lásce, soucitu, prázdnotě a recitaci manter. Okamžitě jsem začal každý den praktikovat léčebné meditace, pročišťoval jsem své tělo a mysl od všeho negativního,  prostřednictvím vizualizace zářivého bílého světla prozařujícího celý můj nervový systém. Začal jsem s jednou pětiminutovou meditací denně a postupně jsem zvyšovat počet a délku sezení. Po třech měsících jsem cítil oživení na úrovni těla i mysli, což mě motivovalo, abych se naučil a  dozvěděl více.

Dharma mě volala a já jsem nemohl odolat. Přijal jsem Buddhovo učení celým srdcem a neustále studoval, prováděl kontemplace a meditoval.  Dharma se mnou rezonovala, bylo to silné a hluboké. Byl jsem k textům a praxi přitahován, jako by to byl magnet, bylo to mimo mou kontrolu, přesahovalo mě to.  Neměl jsem na výběr. Buddhovo učení poskytovalo odpovědi  na všechny mé otázky o životě, všechny kousky kosmické skládanky se najednou daly spojit dohromady, uviděl jsem bohatost univerza a síť vzájemně provázaných příčin a podmínek, ve kterých bylo možné učinit svůj život smysluplným prostřednictvím pomoci ostatním bytostem. Všechno, co jsem kdy cítil, ale nedokázal vyjádřit, bylo živoucí součástí dharmy. Všechno mi to dávalo smysl!

Avalokiteshvara

Avalokiteshvara

Nějakou dobu jsem nevěděl, jak tradiční praxi strukturovat a tak jsem prostě, pilně, pravidelně a s otevřeným srdcem praktikoval každý den, improvizoval jsem podle dostupných knih. V této době jsem jako dárek dostal knihu o umění Východu, ve které byl obrázek  Avalokitešváry. Pověsil jsem ho na skříň v mé cele. O Avalokitéšvarovi jsem toho moc nevěděl, ale denně jsem před něj usedal a recitoval verše z knihy Uvedení na cestu probuzení od Šantidévy (Shantideva: The Guide to the Boddhisattva’s Way of Life).  Z jedné knihy Jeho Svatosti Dalajlamy jsem se také naučil tento verš : “Dokud existuje prostor a cítící bytosti, kéž i já mohu zůstat a  pomáhat rozptýlit bídu světa. ” Také jsem se modlil, abych mohl přijmout útočiště a bódhisattvovské sliby, což mi později bylo prostřednictvím Shambhala sanghy umožněno. Při pohledu zpět považuji za velice příznivé, že jsem se obracel právě na Avalokitešváru, a to formou modlitby doporučené Jeho Svatostí, který je buddhou soucitu.

Moji praxi velice inspirovalo a oživilo setkání s Judy, které zprostředkoval můj advokát. Judy také v minulosti praktikovala buddhistickou nauku a když se dozvěděla o mém zájmu, poslala mi sbírku knih o dharmě a malu požehnanou Jeho Svátostí. Knihy, které mi poslala, přišly přesně v ten správný čas, obsahovaly odpovědi  na mé aktuální otázky a podrobný návod, jak v tradiční praxi postupovat. V knihách také byly obsaženy instrukce pro trénink mysli a  popsána jednotlivá stádia stezky, což se stalo základem mé praxe, protože mi to pomáhalo při zacházení s bolestivými emocemi, které jsem v důsledku svých minulých činů prožíval.   

Cvičil jsem každý den, podle instrukcí k praxi tonglen a  komentářů od Pemy Chodron jsem na sebe bral  utrpení obětí násilí na celém světě a přeměňoval jej v přání, aby zažívali lásku, mír, štěstí a soucit. Také jsem praktikoval tonglen pro všechny ty, kteří nějaké násilí spáchali, včetně sebe samého. Tyto meditace byly nesmírně dojemné, často mě přiváděly k slzám. Zároveň ale posilovaly mou schopnost prožívat  soucit a pomohly mi najít odvahu a napsat dopis rodině člověka, kterému jsem ublížil.  Celou dobu jsem jim svoji lítost chtěl nějak vyjádřit, ale bál jsem se. Když jsem se pokoušel slovy zachytit svůj žal, smutek a lítost, moje tělo a mysl vždy jakoby ochrnuly strachem. Učení Pemy Chodron mi v tomto ohledu pomohlo otevřít se a přijmout to nepředstavitelné utrpení, které jsem svými činy způsobil. Byl to začátek léčivého procesu, který trvá dodnes.    

Pema Chodron

Pema Chodron

Protože mi knížka od Pemy Chodron Začni tam, kde jsi tolik pomohla, napsal jsem jí do Gampo Abbey, abych jí poděkoval. Ani Pema mi v té době neodpověděla, ale dostal jsem dopis od pana a paní Ste. Marie, členů sanghy z Gampo Abbey, kteří se pak stali mými milými přáteli a zdrojem inspirace. Les a Louise Ste. Marie mě neuvěřitelným způsobem v praxi podporovali, byli mými průvodci a díky jim jsem měl přístup k různým textům o dharmě. S jejich pomocí jsem dostal  příležitost přijmout útočiště, složit sliby bódhisattvy u Ačárji Richarda Johna, navázat kontakt s Atlanta Shambhala Center a seznámit se se svou učitelkou, Normou Harris. To všechno je požehnáním gurua!

 

Dokonce i tady, v cele smrti, jsem svobodný v tom smyslu, že mohu učinit svůj život smysluplným prostřednictvím praktikování dharmy. Jsem vděčný za tuto příležitost a děkuji za laskavost druhých, kteří do mého života přináší štěstí. Směřuji svou pozornost k tomu, abych  tímto vzácným darem neplýtval, protože je pomíjivý. Praktikuji pro ty, kterým jsem ublížil, abych mohl splatit laskavost druhým bytostem, abych vyléčil sebe a mohl léčit ostatní.  

Celá Shambhala sangha se stala nedílnou součástí mé praxe, poskytuje mi vedení, inspiraci, lásku a podporu. Tato komunita mě plně přijala, bez váhání, a stala se mou rodinou. O učení  Shambhaly toho bohužel vím jen málo, nepodstoupil jsem jednotlivé stupně tréninku jako jiní praktikující.  Mojí základnou a praxí  je  tradiční tibetský buddhismus, především lamrim (stupně na duchovní cestě), trénink mysli  a praxe vadžrasattvy. S linií Shambhala se ale cítím silně spojený a v srdci nosím principy Shambala bojovníka.  Pozvedám sílu větrného koně, šířím myšlenku základního dobra a kultivuji pilíře pravého bojovníka v běžném životě.  

Větrný kůň

Větrný kůň

Blíží se datum mé popravy, já se ale nebojím, protože mám víru v dharmu a  svou praxi. Vím, že Shambhala sangha bude v době mé smrti praktikovat společně se mnou a že mě jejich láska povede ke šťastnému znovuzrození v příštím životě. Do té doby budu horlivě praktikovat a hledat  osvobození ze samsárického vězení, které jsem sám pro sebe vytvořil. Budu praktikovat pro osvobození všech bytostí.   

 

 

Dnes v rámci prohlídky vězení navštívilo prostory věznice osm členů sanghy Atlanta Shambhala. Z mého pohledu jejich přítomnost přeměnila odlidšťující zážitek z takových prohlídek ve zkušenost, kdy je možné prožívat základní dobro. Členové sanghy uznali lidskost v nás. Nebáli se nás. Nepokoušeli se nás zastrašit. Uznali lidskost a základní dobro v nás už jen svou přítomností a spočinutím v bytí s námi v přítomném okamžiku. Byla to pro mě povznášející zkušenost, požehnání pro vězeňské životní prostředí a poučení dokonalé pro den, kdy jsem skládal bódhisattvovské sliby.

To nejdůležitější poselství, které bych chtěl předat Shambala sangze, spočívá v tom, že transformace je možná, a to i v těch nejhorších podmínkách, kdy vše vypadá beznadějně. Vše, co je potřeba  dělat, je praktikovat a  výsledky se dostaví. Dostane se nám požehnání od celé linie guruů, buddhů a boddhisattvů. Vy jste byli inspirací pro mě, chtěl bych vám proto nabídnout tato slova, třeba budu moci inspirovat já vás. Přál bych si, abychom dokázali rozpustit své pochybnosti ve světle původní důvěry a probuzenosti. Kéž praktikujeme s odvahou, důstojně a s radostí! Kéž základní dobro prozáří svět.  KI KI SO SO! LHA gjallo!

 

Asi před čtyřmi týdny jsem Jampu Pawo požádala, aby začal psát dopisy pro Shambhala sanghu. Zde je jeden z několika dopisů a básní, které napsal. V době, kdy jej psal, jsme ještě neznali datum navrhované popravy. Později jsme dostali zprávu, že poprava smrtící injekcí byla stanovena na  středu 27. dubna.  Doufáme, že se nám v příštích týdnech podaří uveřejnit další z jeho dopisů. Přála bych si, abyste si mohli udělat představu, jakým člověkem Jampo Pawa je, a o tom, jaké propojení s námi cítí. Doufám, že i vy budete toto propojení moci pocítit. – Norma Harris