Turisté v celách smrti

Dopis od Jampy Pawo, ze společenství Shambhala, který napsal ve vězení o tom, jak prožíval návštěvy exkurzí do cel smrti.

Napsal Jampa Pawo , přeložila Kateřina Honzíková

 

Milí přátelé Shambhaly,

v celách smrti jsou časté návštěvy zvenčí. Skupiny turistů navštěvují vězení většinou jednou týdně, někdy častěji a občas i dvakrát denně. Pro účely těchto prohlídek musí vězni uvést cely do naprostého pořádku, jako před inspekcí. V celách i skříňkách musí být uklizeno jako na vojně, postele vzorně ustlané. Vězni musí mít na sobě vězeňské uniformy a stát v přední části cely, promluvit nesmí. A lidé procházejí a pozorují nás. Jakákoliv interakce je zakázaná.  

Pro vězně tyto návštěvy představujfreedom-1125539__340í utrpení. Jsou odlidšťující a ponižující. Máte při nich totiž pocit, jako byste v tu chvíli neměli vůbec žádnou svobodu. Jako zvířata v zoologické zahradě, která si někdo prohlíží pro zábavu. Na člověka, který je odsouzený k trestu smrti, mohou tyto návštěvy působit voyeuristicky, je to podobná situace, jako když lidé okukují autonehody na dálnici nebo když supové obletují mrtvoly. Mnoho lidí z příchozích skupin se nás bojí, jsme pro ně monstra. Vyhýbají se očnímu kontaktu a zdají se být nervózní. Jiní lidé se chovají agresivně, mračí se na nás nebo se pokouší působit zastrašujícím dojmem. A někteří nás nevidí vůbec. Dívají se skrze nás, jako bychom byli neviditelní. Pro ně už nejsme lidmi.   

Než jsem začal praktikovat Dharmu, tyto návštěvy jsem nesnášel. Vždy, když nějaká skupina procházela náš blok, byl jsem neuvěřitelně naštvaný. Jakoby někdo pronikal do mého vnitřního prostoru, jakoby narušoval jeho hranice. Cítil jsem ponížení.  Stejné pocity prožívá při těchto návštěvách většina odsouzených na smrt, ale musíme se přizpůsobit. Můžete se ohradit, ale riskujete tím útok pepřovým sprejem nebo potrestání v podobě odejmutí vašeho majetku nebo některých vězeňských výhod.    

window-1160494_960_720Na druhou stranu, pro člověka, který chce praktikovat Dharmu, mohou tyto situace představovat příležitost pro práci se vznikajícími emocemi. Abych dokázal proměnit svou agresivitu vůči příchozím lidem, začal jsem tyto návštěvy využívat jako podklad pro svoji praxi. Jakmile nyní slyším zvonek ohlašující tuto návštěvu, beru jej jako výzvu k probuzení. Pozorně připravím svoji celu, obléknu se s připomínkou své motivace bodhichitty, abych své činy proměnil v Dharmu.  Než potom skupina návštěvníků přijde do našeho bloku, připravuji svoji mysl, pozvedám sílu větrného koně a probouzím v mysli bodhichittu. Místo toho, abych byl na příchozí naštvaný, si připomínám, že oni také prožívají utrpení, že si také přejí štěstí a jako já touží po osvobození od utrpení. Na tomto základě pak praktikuji tonglen směrem ke každému z přítomných. Absorbuji naše utrpení a vyzařuji lásku, soucit a moudrost. Pokud během návštěvy vzniknou nějaké negativní emoce, zadívám se z okna ven na oblohu, spojím se s kvalitou jasnosti a vnímám svoji mysl jako stejně jasnou jako je zářivě modré nebe. Negativní emoce jsou pak prostě jen jako oblaka, pomíjivé a mizící v prázdnotě mysli. Také mi pomáhá připomínat si učení o zákonu karmy.

Nedávno v rámci programu návštěv navštívila vězení osmičlenná skupina z Shambhala Centra. Byla to pro mě povznášející zkušenost. Ti lidé se nás nebáli. Nepokoušeli se nás nijak zastrašovat. Uznávali základní dobro uvnitř nás a naši lidskost. A ačkoliv není dovolena žádná interakce, několik členů Shambhala sanghy se uklonilo a já se také uklonil. Uznali jsme tak existenci základního dobra a do stávající bolestné situace vnesli důstojnost a odvahu. Měl jsem pocit, že návštěva členů Shambhala sanghy přinesla do prostředí naší věznice požehnání už jen tím, že tu byli a nesli svědectví, jakožto očišťující čin. Věřím tomu, že i ostatní vězni toto požehnání vnímali, ačkoliv to bylo jemné.  

reeds-315716_960_720

Lidé ze Shambhala sanghy navštívili vězení den předtím, než jsem od shastri Alice (Alice Haspray z Gampo Abbey) přijal sliby. V průběhu několika předcházejících týdnů  jsem se na přijetí slibů připravoval. Mluvil jsem s učiteli, kladl jim otázky, četl a kontemploval. Moje hlavní otázka byla, jak se spojovat se základním dobrem v situacích, kdy je přítomno nesmírné utrpení, jak praktikovat postoj zakotvený v základním dobru v situacích plných utrpení  a jak v tomto smyslu praktikovat ve vězení a v situaci, kdy čekáte na vykonání rozsudku smrti. Nevím, jestli jsem během té návštěvy Shambhala sanghy tehdy dostal odpověď na tuto otázku, ale vybavuji si, že jsem tehdy silně pocítil, jakou moc základní dobro má. Tehdy jsem totiž viděl, že základní dobro a důstojnost jsou živou skutečností – ve světě  a dokonce i v cele smrti! Vše, co musíme udělat, abychom mohli požehnání základního dobra prožívat, je být dostatečně bdělí, otevření a stateční. Toto poznání bylo nejcennějším učením, kterého se mi před přijetím slibů dostalo. Dělám prostrace základnímu dobru!   

S láskou,
Jampa Pawo