Transformace je možná

Druhý článek o Jampa Pawo, který ve vězení našel cestu k Buddhismu. Tento dopis poslal svým přátelům v Shambhale ještě předtím, než byl 27. dubna 2016 popraven.

Napsala Norma Harris pro Shambhala Times, publikováno 4. dubna 2016

přeložila Kateřina Honzíková

Dobrý den! Jmenuji se Jampa Pawo. Je mi 37 let a osmnáct let jsem strávil ve vězení, kvůli trestnému činu vraždy. Několik uplynulých let jsem praktikoval dharmu. S Buddhovou naukou  jsem se v tomto životě setkal v období, které bylo naplněno intenzivním duševním a fyzickým utrpením. Přesto, že jsem se předcházejících deset let soustředil na sebevzdělávání a uměleckou tvorbu, připadaly mi moje snahy povrchní a bezvýznamné. Byl jsem v depresi, kvůli spáchání  svých škodlivých činů plný výčitek a lítosti  a měl jsem zlomené srdce. Moje mentální zoufalství se projevovalo jako fyzická bolest po celém těle. Vnitřně jsem umíral.

Malba Jampy Pawo

Malba Jampy Pawo


Někdy v této době jsem si začal všímat různých odkazů na buddhismus, kterých najednou bylo  neobvykle mnoho: v televizi, knihách, časopisech i rozhovorech. Jejich výskyt byl až tak častý, že jsem začal mít pocit, že za těmito zdánlivě náhodnými událostmi tuším nějaký smysl, jako by to byli průvodci poukazující  tím správným směrem. Při pohledu zpět je vnímám jako nápomocná poselství  buddhů a bódhisattvů,  která se objevila v době, kdy byly na všech úrovních nastoleny vhodné podmínky, včetně úrovně karmické a úrovně mysli.  Bylo to inspirující, pocítil jsem zvědavost a  rozhodl se  buddhismus blíže prozkoumat. Požádal jsem svoji přítelkyni Elizabeth, aby mi poslala knihu Tibetská meditace od Dagsay Tulku Rinpoche. O existenci této knihy jsem se dozvěděl z  katalogu, který nabízel knihy o mimozemšťanech a  různých nevysvětlitelných jevech. To mi tehdy připadalo vtipné, kniha o tibetské meditaci mezi příběhy o UFO a Atlantidě. Jako by vesmír vtipkoval.


Kniha Tibetská meditace byla mým úvodem do buddhismu. Jsou zde stručně a výstižně vysvětleny všechny základní meditace tibetské tradice. Odtud jsem se dozvěděl o léčebných meditacích, pomíjivosti všech jevů, utrpení, lásce, soucitu, prázdnotě a recitaci manter. Okamžitě jsem začal každý den praktikovat léčebné meditace, pročišťoval jsem své tělo a mysl od všeho negativního,  prostřednictvím vizualizace zářivého bílého světla prozařujícího celý můj nervový systém. Začal jsem s jednou pětiminutovou meditací denně a postupně jsem zvyšovat počet a délku sezení. Po třech měsících jsem cítil oživení na úrovni těla i mysli, což mě motivovalo, abych se naučil a  dozvěděl více.

Dharma mě volala a já jsem nemohl odolat. Přijal jsem Buddhovo učení celým srdcem a neustále studoval, prováděl kontemplace a meditoval.  Dharma se mnou rezonovala, bylo to silné a hluboké. Byl jsem k textům a praxi přitahován, jako by to byl magnet, bylo to mimo mou kontrolu, přesahovalo mě to.  Neměl jsem na výběr. Buddhovo učení poskytovalo odpovědi  na všechny mé otázky o životě, všechny kousky kosmické skládanky se najednou daly spojit dohromady, uviděl jsem bohatost univerza a síť vzájemně provázaných příčin a podmínek, ve kterých bylo možné učinit svůj život smysluplným prostřednictvím pomoci ostatním bytostem. Všechno, co jsem kdy cítil, ale nedokázal vyjádřit, bylo živoucí součástí dharmy. Všechno mi to dávalo smysl!

Avalokiteshvara

Avalokiteshvara

Nějakou dobu jsem nevěděl, jak tradiční praxi strukturovat a tak jsem prostě, pilně, pravidelně a s otevřeným srdcem praktikoval každý den, improvizoval jsem podle dostupných knih. V této době jsem jako dárek dostal knihu o umění Východu, ve které byl obrázek  Avalokitešváry. Pověsil jsem ho na skříň v mé cele. O Avalokitéšvarovi jsem toho moc nevěděl, ale denně jsem před něj usedal a recitoval verše z knihy Uvedení na cestu probuzení od Šantidévy (Shantideva: The Guide to the Boddhisattva’s Way of Life).  Z jedné knihy Jeho Svatosti Dalajlamy jsem se také naučil tento verš : “Dokud existuje prostor a cítící bytosti, kéž i já mohu zůstat a  pomáhat rozptýlit bídu světa. ” Také jsem se modlil, abych mohl přijmout útočiště a bódhisattvovské sliby, což mi později bylo prostřednictvím Shambhala sanghy umožněno. Při pohledu zpět považuji za velice příznivé, že jsem se obracel právě na Avalokitešváru, a to formou modlitby doporučené Jeho Svatostí, který je buddhou soucitu.

Moji praxi velice inspirovalo a oživilo setkání s Judy, které zprostředkoval můj advokát. Judy také v minulosti praktikovala buddhistickou nauku a když se dozvěděla o mém zájmu, poslala mi sbírku knih o dharmě a malu požehnanou Jeho Svátostí. Knihy, které mi poslala, přišly přesně v ten správný čas, obsahovaly odpovědi  na mé aktuální otázky a podrobný návod, jak v tradiční praxi postupovat. V knihách také byly obsaženy instrukce pro trénink mysli a  popsána jednotlivá stádia stezky, což se stalo základem mé praxe, protože mi to pomáhalo při zacházení s bolestivými emocemi, které jsem v důsledku svých minulých činů prožíval.   

Cvičil jsem každý den, podle instrukcí k praxi tonglen a  komentářů od Pemy Chodron jsem na sebe bral  utrpení obětí násilí na celém světě a přeměňoval jej v přání, aby zažívali lásku, mír, štěstí a soucit. Také jsem praktikoval tonglen pro všechny ty, kteří nějaké násilí spáchali, včetně sebe samého. Tyto meditace byly nesmírně dojemné, často mě přiváděly k slzám. Zároveň ale posilovaly mou schopnost prožívat  soucit a pomohly mi najít odvahu a napsat dopis rodině člověka, kterému jsem ublížil.  Celou dobu jsem jim svoji lítost chtěl nějak vyjádřit, ale bál jsem se. Když jsem se pokoušel slovy zachytit svůj žal, smutek a lítost, moje tělo a mysl vždy jakoby ochrnuly strachem. Učení Pemy Chodron mi v tomto ohledu pomohlo otevřít se a přijmout to nepředstavitelné utrpení, které jsem svými činy způsobil. Byl to začátek léčivého procesu, který trvá dodnes.    

Pema Chodron

Pema Chodron

Protože mi knížka od Pemy Chodron Začni tam, kde jsi tolik pomohla, napsal jsem jí do Gampo Abbey, abych jí poděkoval. Ani Pema mi v té době neodpověděla, ale dostal jsem dopis od pana a paní Ste. Marie, členů sanghy z Gampo Abbey, kteří se pak stali mými milými přáteli a zdrojem inspirace. Les a Louise Ste. Marie mě neuvěřitelným způsobem v praxi podporovali, byli mými průvodci a díky jim jsem měl přístup k různým textům o dharmě. S jejich pomocí jsem dostal  příležitost přijmout útočiště, složit sliby bódhisattvy u Ačárji Richarda Johna, navázat kontakt s Atlanta Shambhala Center a seznámit se se svou učitelkou, Normou Harris. To všechno je požehnáním gurua!

 

Dokonce i tady, v cele smrti, jsem svobodný v tom smyslu, že mohu učinit svůj život smysluplným prostřednictvím praktikování dharmy. Jsem vděčný za tuto příležitost a děkuji za laskavost druhých, kteří do mého života přináší štěstí. Směřuji svou pozornost k tomu, abych  tímto vzácným darem neplýtval, protože je pomíjivý. Praktikuji pro ty, kterým jsem ublížil, abych mohl splatit laskavost druhým bytostem, abych vyléčil sebe a mohl léčit ostatní.  

Celá Shambhala sangha se stala nedílnou součástí mé praxe, poskytuje mi vedení, inspiraci, lásku a podporu. Tato komunita mě plně přijala, bez váhání, a stala se mou rodinou. O učení  Shambhaly toho bohužel vím jen málo, nepodstoupil jsem jednotlivé stupně tréninku jako jiní praktikující.  Mojí základnou a praxí  je  tradiční tibetský buddhismus, především lamrim (stupně na duchovní cestě), trénink mysli  a praxe vadžrasattvy. S linií Shambhala se ale cítím silně spojený a v srdci nosím principy Shambala bojovníka.  Pozvedám sílu větrného koně, šířím myšlenku základního dobra a kultivuji pilíře pravého bojovníka v běžném životě.  

Větrný kůň

Větrný kůň

Blíží se datum mé popravy, já se ale nebojím, protože mám víru v dharmu a  svou praxi. Vím, že Shambhala sangha bude v době mé smrti praktikovat společně se mnou a že mě jejich láska povede ke šťastnému znovuzrození v příštím životě. Do té doby budu horlivě praktikovat a hledat  osvobození ze samsárického vězení, které jsem sám pro sebe vytvořil. Budu praktikovat pro osvobození všech bytostí.   

 

 

Dnes v rámci prohlídky vězení navštívilo prostory věznice osm členů sanghy Atlanta Shambhala. Z mého pohledu jejich přítomnost přeměnila odlidšťující zážitek z takových prohlídek ve zkušenost, kdy je možné prožívat základní dobro. Členové sanghy uznali lidskost v nás. Nebáli se nás. Nepokoušeli se nás zastrašit. Uznali lidskost a základní dobro v nás už jen svou přítomností a spočinutím v bytí s námi v přítomném okamžiku. Byla to pro mě povznášející zkušenost, požehnání pro vězeňské životní prostředí a poučení dokonalé pro den, kdy jsem skládal bódhisattvovské sliby.

To nejdůležitější poselství, které bych chtěl předat Shambala sangze, spočívá v tom, že transformace je možná, a to i v těch nejhorších podmínkách, kdy vše vypadá beznadějně. Vše, co je potřeba  dělat, je praktikovat a  výsledky se dostaví. Dostane se nám požehnání od celé linie guruů, buddhů a boddhisattvů. Vy jste byli inspirací pro mě, chtěl bych vám proto nabídnout tato slova, třeba budu moci inspirovat já vás. Přál bych si, abychom dokázali rozpustit své pochybnosti ve světle původní důvěry a probuzenosti. Kéž praktikujeme s odvahou, důstojně a s radostí! Kéž základní dobro prozáří svět.  KI KI SO SO! LHA gjallo!

 

Asi před čtyřmi týdny jsem Jampu Pawo požádala, aby začal psát dopisy pro Shambhala sanghu. Zde je jeden z několika dopisů a básní, které napsal. V době, kdy jej psal, jsme ještě neznali datum navrhované popravy. Později jsme dostali zprávu, že poprava smrtící injekcí byla stanovena na  středu 27. dubna.  Doufáme, že se nám v příštích týdnech podaří uveřejnit další z jeho dopisů. Přála bych si, abyste si mohli udělat představu, jakým člověkem Jampo Pawa je, a o tom, jaké propojení s námi cítí. Doufám, že i vy budete toto propojení moci pocítit. – Norma Harris